Ocenění Bibliotheca inspirans se letos podívalo za horizont všedních dní. Kam by se mohly knihovny posunout do roku 2050? Na tuto otázku přinesly nejinspirativnější odpověď čtyři knihovny z Moravy a jedna z Čech. Vybraná pětice obdrží ocenění 9. září 2025 na konferenci Knihovny současnosti v Jihlavě. O svůj pohled na přemýšlení o budoucnosti se podělila část poroty.

Pavlína Kolínová, Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK

1) Co ovlivňuje naši schopnost představovat si budoucnost a naši roli v ní?

Schopnost imaginace se u každého liší, někdo má větší fantazii a jiný se může při zamyšlení o budoucí vizi knihoven držet spíše při zemi. Myslím, že do našich představ se prolínají přání a cíle, kterých bychom chtěli v knihovnách dosáhnout. Proto mohou knihovnice a knihovníci vidět budoucnost služeb odlišně, ať už v silnější komunitní roli, v mezigeneračním dialogu nebo ve virtuálních asistentech. A každá z těchto cest má něco do sebe.    

2) Jaké otázky podle vás téma letošního ročníku ocenění i jednotlivé nominace vyvolává?

Které knihovní služby rozšíří virtuální realita? Povede se v budoucnu zachovat sociální přesah služeb? A jak se promění profese knihovnic a knihovníků? Díky letošním nominacím jsme získali dobrý počáteční materiál pro další strategickou práci nad budoucností knihoven. Pro mě byla účast v hodnotící komisi novou zkušeností a chtěla bych ocenit kreativní přístup všech nominujících, kteří se dokázali nad budoucností zamyslet hravě a kreativně.  

„Chtěla bych ocenit kreativní přístup všech nominujících.“

Pavlína Kolínová

Kateřina Jiřinová, expertka na komunity

1) Co ovlivňuje naši schopnost představovat si budoucnost a naši roli v ní?

Předně to, jak se k budoucnosti vztahujeme. Jestli se vidíme jako její spolutvůrci nebo jestli ji považujeme za víceméně danou. Zvlášť v posledních letech je kolem nás a asi i v nás hodně tíhy, která jako by nám zužovala vějíř možností vývoje světa a vedla nás k nihilismu. Ale každý z nás má stále tu moc vnášet do světa něco nového, nepředvídatelného, tvořit! První věc je tedy nerezignovat na život. 

Pak je tu future thinking jako dovednost, kapacita se tomu věnovat, znalost trendů, přijetí nejistoty jako způsobu fungování světa, adaptabilita a tak dále. Jako první ale vidím tu odvahu podívat se na horizont vzdálenější budoucnosti a připustit si, že výzvy a sny, které tam vidíme, se nás týkají. A že nás volají dělat něco už teď. Že máme svou aktivitou odpovědět. Každý. Nějak. 

2) Jaké otázky a podněty podle vás téma letošního ročníku ocenění i jednotlivé nominace vyvolávají?

Letos to pro mě bylo dráždivé. Možná to bylo mnou. Možná společenským kontextem, nominacemi, „chybějícími“ nominacemi,… Asi vším dohromady. Hlavní otázky, které si kladu, jsou tyto: K jaké budoucnosti se lidé v knihovnách vztahují a proč? Vnímají ty převratné změny v AI, které proměňují způsob myšlení lidí, práci s informacemi a samotné jádro fungování knihoven? Mají vůli, kapacitu a schopnosti se k tomu nějak postavit? Co všechno se musí stát pro to, aby měly? 

Respekt všem přihlášeným a aktivním. To myslím upřímně a s velkou láskou ke knihovnám a lidem v nich. Zároveň když vezmu celkový obrázek a to, co v něm je a co v něm není, tak se nemohu zbavit dojmu, že jsme dost na začátku. Že možná přeceňujeme vliv technologií krátkodobě, ale dost ho podceňujeme dlouhodobě. A že pokud o knihovny jako opěrný pilíř společnosti nemáme přijít, že se musí něco stát.

„Sny nás volají dělat něco už teď.“

Kateřina Jiřinová

Marek Urban, Psychologický ústav AV ČR

1) Co ovlivňuje naši schopnost představovat si budoucnost a naši roli v ní?

Představovat si budoucnosti je dnes těžší než kdy dřív, a to hlavně kvůli rychlosti technologických změn. Umělá inteligence se nevyvíjí pozvolna, ale skokově: co ještě před rokem působilo jako experiment, dnes už používáme každý den. Takzvaný exponenciální vývoj znamená, že se zásadní proměny mohou odehrát během měsíců, ne desetiletí, a to se týká škol, práce, komunikace i veřejných služeb, včetně knihoven. Do toho vstupují globální krize jako jsou války a klimatické změny. V současnosti se tedy náš svět neproměňuje tak, jak se to dělo ještě za generace našich rodičů. Budoucnost už není něco, co bychom mohli „odhadnout“, ale spíš fluidní prostor, se kterým se musíme aktivně učit pracovat. Ne abychom měli jednu jistou vizi, spíše abychom dokázali přemýšlet v různých scénářích, které mají různou pravděpodobnost a ve kterých své místo nacházíme znovu a znovu. O to důležitější je schopnost adaptace, otevřenost změnám a kritické myšlení.

2) Jaké otázky vyvolává letošní Bibliotheca inspirans – ve vztahu ke kreativitě a AI?

Letošní ročník ukazuje jednu novou dělící čáru: mezi těmi, kdo pracovali s pomocí generativní AI (např. ChatGPT, Canva, Sora), a těmi, kdo tvořili čistě ručně. Výsledky často vypadají podobně působivě, ale cesta k nim byla zcela odlišná. Jako porotce tak přemýšlím, co vlastně hodnotíme: nápad v pozadí, výslednou prezentaci, nebo čas a úsilí investované do přípravy? Osobně považuji generativní AI za nástroj, který může být dobrým spolutvůrcem, ale jen pokud mu člověk dává správné zadání. Dobré projekty AI používají kriticky, šetří jim čas na řemesle, aby mohly víc myslet nad obsahem. Problém je, že AI sama o sobě často generuje líbivá, přesvědčivě znějící výstupy, které však mohou obsahovat klišé různého druhu. Na tvůrcích a tvůrkyních pak je, aby se ptali: Je za tím i skutečná hodnota? Jsou tyto nápady skutečně originální? Jsou užitečné? Z mého pohledu tak kreativita v době AI není jen o nápadech, ale hlavně o schopnosti kriticky posoudit, co z nich je opravdu originální a co proveditelné v praktickém kontextu.

„Představovat si budoucnosti je dnes těžší než kdy dřív.“

Marek Urban

Tomáš Jindříšek, Marketingová skupina DFMG

1) Co ovlivňuje naši schopnost představovat si budoucnost a naši roli v ní?

Budoucnost nelze předpovědět, ale je možné simulovat různé aspekty současnosti a představovat si je. Lidé se učí z minulosti, ale budoucnost se tvoří z naší schopnosti vizualizovat a pojmenovat neznámé. Nestačí jen mechanicky protáhnout naši realitu do budoucnosti a tím říci, že takto to bude. K předpovídání budoucnosti a roli člověka literatura sloužila vždy. Je to jeden z důvodů, proč sci-fi už pár let není okrajový žánr pro geeky, ale stala se mainstreamem, kterou čtou vrcholní představitelé světa. Každý román, každá imaginace nevytváří jen simulace možné budoucnosti, ale především zvyšuje schopnost imaginace každého jedince.

Před stoletím psal vizionář žánru Robert Heinlein o vesmírných říších, ale jeho astronauti stále používali logaritmická pravítka, a Sovětský svaz byl realitou. O internetu, mobilních telefonech, sociálních sítích nebo umělé inteligenci v současném pojetí ani stopy. Přesto, kdo četl mezi řádky a přemýšlel, mohl na náznaky těchto budoucích trendů narazit. Literatura nás učí vnímat neviděné, spojovat zdánlivě nesouvisející koncepty a připravit se na nečekané. Zvyšuje naši psychickou adaptabilitu. Nejenom sci-fi knihy navíc slouží jako „výcviková simulace“ pro morální a etická dilemata, která se v reálném světě teprve rodí, což z ní dělá nezbytný nástroj pro přípravu na budoucí výzvy.

2) Jaké otázky a podněty podle vás téma letošního ročníku a jednotlivé nominace vyvolávají?

Letošní ročník a celá realita klade nároky na vývoj budoucnosti. Moc mě těší, že mnoho knihoven a lidí v nich a kolem nich už v té budoucnosti žije pár let. Vnímám, že už dnes jsou knihovny jakási multikulturní centra, která přerůstají svou původní instituci pro půjčování tištěných knih.

Nástup sociálních sítí, internetu a všudypřítomného videa umožnil přístup k obrovskému množství obsahu, ale také možnost snadného vyjádření a prosazování svého pohledu. Nástup umělé inteligence tento trend ještě prohloubí. Potřeba kurátorů obsahu, míst (fyzických i virtuálních) pro vzájemné porozumění a debaty bude proto růst. Informace nebudou jen staticky a intimně předávány, ale bude potřeba je více sdílet a komunikovat mezi sebou.

Zároveň vzroste potřeba adaptability a multioborovosti lidí, stejně jako nutnost celoživotního vzdělávání. Budeme muset přehodnotit, co znamená lidská kreativita, co je to schopnost tvořit a jaký druh informací skutečně potřebujeme. A také posílit humanitu tváří v tvář technologickému a sociálnímu tlaku.

V tomto smyslu by mohly být knihovny klíčovým centrem, které kultivuje naši schopnost vnímat, rozlišovat a vytvářet v digitálním světě. Jejich fyzická role bude navíc stále důležitější. V digitálním světě plném virtuálních bublin a algoritmů potřebujeme místa, kde se potkáme tváří v tvář a kde se učíme si naslouchat. Mohou se také stát centry pro multioborové projektové týmy, které propojí lidi z různých oborů a podnítí tak vznik nových, inovativních řešení. Budoucnost knihoven nespočívá jen v pasivním poskytování informací, ale v aktivním propojování lidí a podněcování tvořivosti.

„Budoucnost knihoven spočívá v aktivním propojování lidí a podněcování tvořivosti.“

Tomáš Jindříšek