Podpořte aktivity
Nadace OSF

Podpořte aktivity
Nadace OSF

13.11.2014

Jeden den na konferenci “Začít včas, znamená začít dobře!

První, co vidím v ranní Ostravě z okna, není překvapivě smog, ale monumentální stavba bývalého průmyslového závodu oblasti Dolních Vítkovic. Celý areál vysokých pecí je slovy nepopsatelný unikát, který v současnosti slouží jako centrum vzdělání, kultury a společenského života města. Prostě ideální místo pro pořádání konference o důležitosti včasné péče pro děti ze sociálně znevýhodněného a nepodnětného prostředí.

Bydlím v ubytovně přímo v areálu industriální architektury Dolní oblasti Vítkovice. Asi změním své předsudky k ubytovnám, protože tato všeobecný standard značně převyšuje. Pokoje jsou čisté, v budově je klid a příjemný personál na recepci. Zde se také scházím s kolegy z Nadace Open Society Fund Praha, která konferenci pořádá. Vzápětí se již objevují i čtyři naši exkluzivní britští hosté. „Good morning,“ vysloví s úsměvem na tváři. Pozitivní energie z nich přímo čiší. Společně pak vyrážíme do kavárny U6, kde se konference koná. Po cestě míjíme architektonicky zajímavou multifunkční halu Gong. Hlavní cíl naší cesty do Ostravy byl ovšem jiný, a to poukázat na důležitost včasné péče a předškolní přípravy.

„Začít včas znamená začít dobře!“, název konference a slova, která se mi vryla do mysli během náročné přípravy celé akce, přes tvorbu pozvánek, vizitek, jmenovek a prezentačních desek pro hosty. Vše je pro ně připraveno u prezenčního stolu a já netrpělivě vyhlížím první příchozí. Setkávám se s naší tlumočnicí, která mě instruuje ohledně distribuce tlumočnických sluchátek, protože ne všichni naši hosté jsou schopni konverzovat v angličtině. „Technik mě zabije, jestli se s nimi něco stane,“opakuje a mně je jasné, že přístroje nesmím pustit z očí.

Postupně přivítáme všech padesát hostů, sbalíme nerozdaná sluchátka a já si jdu poslechnout prezentace jednotlivých mluvčích. Paní tlumočnice odchází do kabiny a spolu se svým kolegou statečně překládají až do pozdních odpoledních hodin.

Atmosféra je velmi příjemná a přátelská, svůj podíl na tom má i rozmístění stolů rovnoměrně po celém prostoru. Nevzniká tak „přednáškový syndrom“, nýbrž k diskuzi vybízející prostředí. Sleduji hosty a vidím osoby z nejrůznějších profesních, sociálních a odborných skupin. Zastoupení mají neziskové organizace, ostravské mateřské a základní školy, zástupci jednotlivých ostravských městských částí, úředníci Magistrátu města Ostravy, studenti pedagogických fakult a v neposlední řadě rodiče ze sociálně vyloučených lokalit.

Po úvodním slově se začínají u řečnického pultu střídat jednotliví hosté a představují své projekty, zkušenosti a návrhy na zlepšení současné situace. Všichni zarytě poslouchají prezentace lokálních úspěšných projektů při zařazování dětí ze sociálně nepodnětného prostředí do předškolní přípravy. Mezi nimi pobíhá fotograf, který se snaží zachytit vizuální dojem celé akce. Během přestávky na kávu, a mnoho dalších dobrot k tomu, slyším, že téma rozpoutalo nejednu diskuzi. Třeba je to právě začátek onoho prostoru pro hledání a formulaci systémových změn. Nestíhám, ale vše sledovat, neboť vyměňuji cedulky u řečnického stolku a hlídám, zda pár dřívějších opustivších neodchází omylem se sluchátky v kapse. To by mi tlumočnice neodpustila.

Podle potlesku je jasné, které příspěvky rozdmýchaly nejvíce emocí. I mne samotnou zasáhl spontánní projev romské maminky. V téměř desetiminutovém monologu dokázala dokonale popsat všechny překážky, se kterými se romské děti setkávají při zápisu do školky a do školy. Několikrát rázně poznamenala, že nejdůležitější je vzdělání jejich dětí, a že udělá vše proto, aby měly stejné možnosti jako všechny ostatní děti. Jak sama uvedla, důležitost vzdělání si uvědomila až s pomocí jedné obecně prospěšné společnosti, kam začala jako dobrovolnice docházet. Naučila se věnovat se svým dětem, hrát si s nimi a celkově to změnilo její pohled na svět. Sama nyní pomáhá ostatním maminkám na cestě, kterou si sama prošla. „Neskutečně silná žena“, pomyslím si a určitě nejsem sama.

Velký dojem zanechali v posluchačích britští hosté, kteří svým mluveným projevem předčili všechny ostatní. Profesionalita se zde nezapře. Byli jsme svědky toho, jak i povídání o včasné péči a komunitní práci ve městě Bradford může být podané vtipně, ale pořád velmi věcně. Zkušenosti z Velké Británie, kde mají praxi s prací s lidmi ze sociálně vyloučených lokalit, byly asi tím největším přínosem pro většinu přítomných.

Praktické workshopy jsou nejzajímavější částí celé konference. Hosté jsou rozděleni do tří skupin tak, aby v každé byly rovnoměrně zastoupené jednotlivé instituce a organizace přítomné na konferenci. S pomocí tří moderátorů z organizace Eduin se všichni zúčastnění pokouší pojmenovat překážky, které vedou k neúčasti dětí ze sociálně vyloučených lokalit v předškolním vzdělávání. Je zajímavé poslouchat jednotlivé názory a návrhy řešení. Jedná se vlastně o takový velký brainstorming stran, které se běžně u jednoho stolu nepotkávají. Pospolu sedí úředník, rodič, ředitelka školky či zástupce neziskové organizace. Jejich spolupráce je klíčová, bez ní současný stav věci nelze změnit, a toho jsou si všichni velmi dobře vědomi. Odtud pak zbývá už jen malý krůček ke kýženým změnám v rovném přístupu ke vzdělávání pro všechny děti.

Lucie Firerová stážistka v Nadaci Open Society Fund Praha