Podpořte aktivity
Nadace OSF

Podpořte aktivity
Nadace OSF

24.9.2014

Lekce rasových předsudků

V lednu letošního roku se do základní školy Pěší v Ostravě – Muglinově přišlo zapsat dvanáct romských dětí. Devět z nich bylo odmítnuto kvůli nedostatku místa. Z jedenácti dětí nepřijatých se stejným zdůvodněním tak Romové tvořili jednoznačnou většinu. Pravým důvodem, proč se ředitel rozhodl tolik romských dětí odmítnout, byl však strach, že by ze školy začali odcházet žáci z neromských rodin. Jak ukázal nedávný článek v Lidových novinách, stejné obavy sdílí nemálo českých škol.

Je nutné říct, že rozhodnutí ředitele nepřijmout děti romského původu je jasným příkladem diskriminace na základě etnické příslušnosti a není možné ho jakkoli omluvit. Avšak rozsah samotného problému daleko překračuje hranice jedné školy na Ostravsku. Koneckonců znají to i obyvatelé Spojených států, kde se vžil pojem „bílý útěk” (v angličtině „white flight“). Popisuje situaci, kdy obyvatelé s bílou barvou pleti hromadně odcházejí z části města, do které se ve větší míře stěhují Afroameričané.

Školám může pomoci novela

Český školský systém bohužel nedostatečně podporuje vzdělávání žáků, kteří se vymykají průměru, ať už sociálně, kulturně či svými schopnostmi. Pokud ředitel prosazuje individuální přístup a snaží se vyjít vstříc vzdělávacím potřebám jednotlivých žáků, stojí ho to nemalé úsilí, například v boji o peníze na asistenty pedagogů.

Situaci by mohla zlepšit aktuální novela školského zákona schválená vládou, která chce získávání financí na asistenty zjednodušit a rozšířit i další možnosti podpůrných opatření pro děti se speciálními potřebami. Návrh zákona však teprve čeká na schválení a následně je ještě nutné prosadit reformu financování regionálního školství. Pokud se záměr ministerstva naplní, vše vstoupí v platnost ve školním roce 2016/2017.

Do té doby závisí romské děti na přístupu ředitelů a učitelů. Nemálo dobrých případů ukazuje, že je možné vybudovat kvalitní školu s porozuměním mezi romskou menšinou a ne-Romy. Jindy ale romské děti slyší, že by měly v lepším případě nástup do prvního ročníku odložit, nebo – v tom horším – že by měly nastoupit do praktické školy. Na nich studuje podle údajů České školní inspekce jedna třetina Romů, což je nepřijatelně vysoké číslo vzhledem k tomu, že jsou tyto školy určeny pouze pro děti s lehkým mentálním postižením.

Kam Rom nemůže

Změnit školský zákon je jedna věc, změnit náladu ve společnosti a vztah většiny a romské komunity jiná. Když rodiče dvou dětí ze ZŠ Pěší odmítli diskriminaci přijmout a odvolali se ke zřizovateli, krajský úřad uznal, že ředitel pochybil. Rodiče se nakonec rozhodli přihlásit své děti na jinou školu, která jim poskytne přátelštější prostředí. Samotné děti však dostaly první lekci přímé diskriminace a rasových předsudků, které v Česku panují.

Pokud vám připadají situace jako nevpuštění do baru či odmítnutí ubytování v hotelu jako příběhy z jiného století či jiné země, pro mnoho Romů v Česku je to každodenní realita. Stejně jako pro spoluautorku tohoto článku, kterou minulý týden vrátný nepustil na ostravský magistrát, kde měla sjednanou schůzku s vedoucí odboru sociálních věcí a zástupcem krajského úřadu.

Proč nebránit inkluzi

Situaci, kdy romské děti ještě před vstupem do školy dostávají lekce o rasových předsudcích od svých budoucích učitelů, spolužáků a jejich rodičů, už nelze přehlížet. Je třeba otevřeně přiznat, že český vzdělávací systém nedostatečně předchází diskriminaci, příliš rozšířené na to, aby se dala označit za pochybení několika lidí. Náprava však není jen na učitelích, ředitelích, zřizovatelích, a samozřejmě na vládě a parlamentu, ale i na samotných rodičích.

I ti totiž na svém „bílém útěku“ dávají svým dětem lekci netolerance – sdělení, že odlišných lidí je třeba se stranit. S tím však v dnešním světě neobstojí. Pokud rodiče chtějí pro své děti skutečně kvalitní vzdělání, jednou ze základních věcí je naučit je žít v různorodé společnosti. Ukázat jim, že odlišnost není hrozba, protože po absolvování školy se budou setkávat s nejrůznějšími lidmi. A kvalita výuky matematiky či češtiny s etnickým či jiným složením žáků nesouvisí. Praktické zkušenosti řady českých inkluzivních škol dokládají, že žáci mohou dosahovat dobrých výsledků, ať mají ve třídách jen děti “bílé”, nebo i ty romské či třeba zdravotně postižené.

Štěpán Vidím Drahokoupil Koordinátor vzdělávání

Štěpán pracuje v programu Vzdělávání dětí a mladých lidí, kde má na starosti advokační aktivity. Dlouhodobě se věnuje tématu lidských práv. V české pobočce Amnesty International byl členem správní rady (2012 – 2016) a dříve se v ní angažoval jako koordinátor aktivistické skupiny, lektor lidských práv nebo stážista. S kolegy a kolegyněmi z Univerzity Karlovy a dalších pražských vysokých škol založil v roce 2013 Studentský Majáles. Vystudoval politologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Na FF UK dnes pokračuje jako doktorand na Ústavu politologie. Jeho odborným zájmem je komparativní politologie.