Podpořte aktivity
Nadace OSF

Podpořte aktivity
Nadace OSF

24.12.2016

Vánoce u Romů

A je to tady! Vánoce slaví nespočet lidí napříč různými národy a etniky. Mezi ně patří i Romové.

Jak vypadaly původní romské Vánoce? Budu popisovat Vánoce východoslovenských Romů v poválečné době. Aby mi Romové z jiných romských skupin nevytýkali, že takhle se Vánoce neslaví, protože u nich to je jinak – na území České republiky žijí východoslovenští Romové, západoslovenští Romové, olašští Romové, maďarští Romové, Sintové a v neposlední řadě původní čeští a moravští Romové.

Nyní už opravdu, jak to u nás bylo dříve a dnes. Z vyprávění vím, že Štědrý den je pro Romy významný den, velký den lidství, den, kdy se Ježíš narodil jako člověk pro naši spásu, a proto Romové v místnostech, kde se podávala štědrovečerní večeře, poházeli po zemi slámu, protože Ježíš se narodil ve chlévě. Na štědrovečerní tabuli byste mohli nalézt holubki (zelné listy plněné rýži a mletým masem), zelňačku nebo rybí polévku, marikľa (placky), halušky. Ze sladkých jídel bobaľki (buchtičky sypané mákem), šinga (makové záviny) nebo bokeľa. To vše jsou jídla, která Romové podávali při štědrovečerní večeři před poválečnou migrací do českých zemí.

Jak takový Štědrý den na východním Slovensku vypadal? Romové v osadách byli chudobní. Každá osada, to platí i dnes, se liší od jiných osad. Nejlépe se měly rodiny muzikantské či kovářské.  Ráno se usmiřovali lidé mezi sebou, kteří se na sebe celý rok zlobili a v tento den si odpouštěli. Štědrovečerní večeře se neobešla bez posvěcení domu farářem či posvěcení jídla v kostele. Večeři vždy zahajovala hlava rodiny promluvou či modlitbou a vzpomínkou na ty, kteří se Vánoc už nedožili. Hospodyně, než se začínalo večeřet, vzala z každého jídla kousek na talíř, který položila na parapet okna na vzpomínku zemřelým. Každé jídlo se jedlo z jedné mísy společně. Použité lžíce hospodyně neumyla, ale svázala a nechala je přes noc, aby rodina držela pohromadě. Po večeři si celá rodina umyla obličej a ruce v  lavoru s vodou a mincemi, aby nebyli chudí.

Protože na Slovensku platil vztah můj gádžo (Nerom) a můj Rom, chodili muzikanti koledovat k sedlákům, kteří na ně čekali a když nepřišli, urazili se. Slovenští statkáři věřili, že když něco dají k Vánocům těmto chudobným lidem, že jim to přinese štěstí. Muzikanti chodívali i vinšovat po romských rodinách a hrát.

V současné době já, potomek už třetí generace východoslovenských Romů v Česku,sleduji, jak se tyto romské zvyky postupně vytrácí. Ale hlavně, lidé si neumí odpouštět. Odpuštění může přitom nejkrásnější svátky v roce zkrášlit mnohem víc. Vánoce jsou svátky obdarování, nemám na mysli dárky, ale darování sebe sama – toho nejlepšího ze svého já, což je právě i odpuštění, které v dnešní době potřebujeme po celém světě.

Všem lidem bych chtěl popřát, Romům i neromům: “Bachtaľi Karačoň the lošalo  nevo berš, but bacht the sasťipen, kamiben the smirom andro jilo”. Veselé Vánoce a ještě lepší nový rok, hodně štěstí, zdraví, lásky a pokoje v srdcích.

Michal Mižigár

Michal působí v Nadaci OSF od dubna 2016 v týmu programu Vzdělávání dětí a mladých lidí.  V současné době dokončuje studium romistiky na FF UK v Praze. Již dlouhodobě se angažuje a spolupracuje na kulturních a vzdělávacích projektech na podporu romských dětí a mládeže v rámci neziskových organizací Miret a Slovo 21. Přednáší také o romské historii a kultuře v České republice a v zahraničí. V  letech 2010 – 2013 se ve spolupráci se Seminářem romistiky na FF UK v Praze podílel na přípravě materiálů pro výuku romštiny na základních a středních školách.