V neděli 13. 5. 2012 proběhl pietní akt v Letech u Písku na památku romských obětí genocidy druhé světové války. Nedaleko této malé obce v jižních Čechách byl za druhé světové války zřízen pracovní tábor, který se záhy stal koncentračním táborem Romů. Tábor se stal osudným pro mnoho set Romů, dětí, žen i mužů, kteří zde tragicky zahynuli, nebo byli deportováni do Osvětimi.

Skromný památník připomínající snad tu nejčernější historii západní civilizace přitom není snadné najít. Na místě původního tábora totiž dosud ostudně stojí vepřín a památník se nalézá na malé loučce dál v lese. Možná toto byl důvod, proč se uctění památky obětí holocaustu opět neúčastnil ani prezident, ani premiér republiky. Cestu k památníku si naopak dokázali najít zástupci hned několika cizích států, kteří shodně upozornili na narůstající problémy intolerance v České republice i Evropě. Z úst romských aktivistů zazněl požadavek na aktivní podporu boje proti předsudkům, xenofobii a rasismu. Podporu mezikulturního soužití a tolerance, především pak ze strany státu. Bohužel právě český stát fatálně selhává ve své funkci zabezpečení rovných práv a svobod pro všechny občany. I přes pět let starý rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, český školský systém i nadále posílá romské děti do praktických škol, škol pro děti se zdravotním postižením. Redukovaný obsah vzdělávání v těchto školách přitom prakticky znemožňuje zaměstnatelnost těchto dětí po ukončení školní docházky a prohlubuje sociální znevýhodnění celých rodin a komunit. Paradoxem je, že společnost neúspěch v sociální integraci romských rodin připisuje na vrub jejich individuálnímu selhání.

Právě památník v Letech je temným mementem toho, kam tato dezinterpretace může dojít. Ve světle nedávných událostí ze severních Čech i jižní Moravy se téma rasismu, xenofobie a ventilace společenských frustrací na určité skupině lidí stává čím dál tím více aktuálnější. Musíme se co nejvíce zasadit o kritičnost našeho myšlení a nikdy nedovolit ideologii podmanit si naši svobodu.