Data veřejné správy jsou cenné zboží. Minimálně na třech databázích se dají vydělat velké peníze. Stát je ale exkluzivně poskytuje vybraným firmám a významně tak pokřivuje trh.

Nastal čas, aby se za rovný přístup k informacím – jinými slovy za otevřená data – postavili vedle neziskových organizací a akademiků i velcí komerční hráči a možná také antimonopolní úřad.

Nedávno jsem pro Lupu psal komentář o připravovaných projektech eSbírka a eLegislativa. Vysvětloval jsem, co je zřejmě skutečným důvodem toho, že zakázku za více než půl miliardy korun má – bez otevřeného výběrového řízení – realizovat odštěpný závod České pošty:

Na první pohled to vypadá jako nejjednodušší řešení, kdy peníze “zůstanou doma”. Je to ovšem typický příklad korupční příležitosti. Podobně velké zakázky, které neprocházejí veřejným tendrem, přitom nejsou vůbec výjimečné.

K podezření na potenciální korupci a k obavě z nízké kvality výstupů bych dnes přidal ještě jedno ale: realizací projektu eSbírka získá Česká pošta přednostní – a ze státních a evropských peněz zaplacený – přístup k digitalizované legislativě. Tedy k datům, která by měla být dostupná všem.

Jak je využije? Server systemonline.cz přinesl 4. 4. 2013 zprávu o firemní tiskovce, na níž ředitel odštěpného závodu Tomáš Ječný oznamoval, že pošta „v květnu představí systém i-předpisy, který by měl podnikatelům a veřejnosti poskytovat právní servis a usnadnit jim orientaci v legislativě a nejnovějších předpisech“.

Každý, kdo se trochu orientuje v právních informačních systémech, ví, že tato data v současnosti mají jen čtyři soukromé subjekty. Pokud již za měsíc pošta představí vlastní produkt (a za rok má mít hotovou eSbírku), nemůže to znamenat nic jiného, než že databázi od některé z firem koupí, anebo že data již nějakou dobu zpracovává, protože má jistotu, že je dostane zaplacené hned dvakrát – jednou z evropských peněz jako eSbírku, podruhé od drobných živnostníků, pro které (předpokládám) bude nabídka přístupu k legislativě levnější než třeba od ASPI.

Datasety na dračku

Není to přitom jediný případ, kdy můžeme (pravděpodobně úspěšně) spekulovat o tom, jestli náhodou některé subjekty nemají od státu exkluzivní přístup k datům, na kterých se dá vydělat.

• Česká pošta právě spustila informační systém o veřejných zakázkách. Za 199 korun měsíčně budete vědět, jestli ve vašem oboru podnikání zrovna není nějaká pěkná příležitost. Obdobná služba už funguje na www.vsechnyzakazky.cz, kde Jiří Skuhrovec a o.s. Oživení data složitě scrapují a čistí, aby je mohli poskytovat zcela zdarma. Odkud bere data Česká pošta?
• Firma CHAPS provozuje v souručenství s vydavatelským domem MAFRA portál IDOS. Na fungující službě smrdí jen jedna věc – pokřivení trhu ze strany ministerstva dopravy. To má totiž zákonnou povinnost sbírat data od provozovatelů linkové dopravy a skládat je do tzv. Celostátní informačního systému (jakéhosi komplexního jízdního řádu ČR). Tuhle práci pro úřad dělá zcela zdarma firma CHAPS. Ptáte se, proč by soukromá společnost pracovala zadarmo? Díky exkluzivní smlouvě s ministerstvem má totiž jistotu, že cenná data nedostane nikdo další. Není třeba vysvětlovat, že jen na reklamě na webovém IDOSu firmy slušně vydělávají a že si na data již nějaký čas brousí zuby také Seznam.cz.

Řešením jsou otevřená data

Datasetů, nad kterými lze vystavět funkční byznys, je samozřejmě víc. Namísto toho, aby stát data – jak vláda konečně sama slíbila – poskytl všem zájemcům, aby nad nimi postavené aplikace mohly volně soutěžit, dává je jen zvýhodněným subjektům.

V datovém byznysu se totiž celosvětově točí čím dál tím víc peněz. Pár vlčáků z České pošty a CHAPSu už pochopilo, že to je příležitost, kterou by neměli zahodit. Neměl by se ale nerovným přístupem ke státním datům zabývat i antimonopolní úřad?