BFTF neboli Benjamin Franklin Transatlantic Fellows Summer Institute je název letního programu, kterého jsem se mohl díky stipendiu získanému od americké ambasády v Praze zúčastnit. V USA jsem spolu s dalšími 45 lidmi z 36 různých zemí světa  strávil měsíc studia, poznávání Spojených států či budování transatlantických i kontinentálních vztahů. Ben, jak program staří mazáci nazývají, pro mě znamenal vstup do světa nových možností, kde se i neuvěřitelné věci stávají realitou.

Básnířka, aktivistka či debatér

Sean je osmnáctiletý student medicíny z Malty, budoucí neurochirurg. Ve studentské radě působící při Junior College, největší vzdělávací instituci v zemi, je mužem číslo dva. Bojuje za práva studentů, nedávno se mu povedlo prosadit snížení volebního věku z 18 na 16 let. Na středomořském ostrůvku zná jeho jméno téměř každý.

Nonnie je mladá básnířka ze Severní Karolíny, držitelka Harvardovy ceny za literaturu,

Samuel nejlepší debatér ve Velké Británii,

Laura bojuje za práva žen v Portugalsku.

Proč je zmiňuji? Všichni čtyři, společně s dalšími 42 podobně zajímavými lidmi ze všech koutů severní polokoule, dostali stejnou příležitost jako já a strávili spolu celý měsíc na Wake Forest University v Severní Karolíně.

Čtyři týdny studia a poznávání USA

Program začal 27. června, kdy jsme po dlouhém letu přes Atlantik dorazili na kampus Wake Forest University ve Winstonu-Salemu. Prošli jsme  týdnem kurzů sociálního podnikání, debatování a politiky a začali přemýšlet nad našimi sociálními projekty, které jsme měli do konce programu vypracovat.

Naše studium bylo zpestřeno týdenním výletem do Washigtonu D.C. a Philadelphie, kde jsme mimo turistické aktivity absolvovali několik lekcí o činnosti amerických dobročinných organizací. V politickém modelu jsme se pak zaměřili na uprchlickou krizi.

V hlavním městě jsme jsme se sešli se zástupci ministerstva zahraničí, které celý program sponzoruje. „Je to výhodná investice, vychováváme budoucí diplomaty, vytváříme obchodní kontakty, Americe se to mnohonásobně vrátí. Svět je ve vašich rukou, cítíme se poctěni, že můžeme formovat vaše postoje a názory,“ vysvětlil Marcus Gregory, jeden z pracovníků U.S. Department of State.

Po návratu nás čekal týden pobytu u naší americké hostitelské rodiny, díky němuž jsem poznal Spojené státy z další perspektivy. Čtyřčlenná rodina Bessů, u níž jsem přebýval, vlastní pět aut, polohu České republiky jsem jim musel vysvětlovat obšírně, 500 km pro ně znamená skoro za rohem. Nemohl jsem se ubránit pocitu, že mnohé stereotypy nemají často daleko od pravdy.

I když jsme nespali na kolejích, přes den jsme se jako předtím účastnili společného programu. Poslední dva týdny se skládaly z praktických workshopů, zaměřených na veřejnou angažovanost, zakládání sociálních hnutí či získávání financí z různých fondů. Nabyté vědomosti jsme ihned uplatňovali v praxi, vyzkoušeli jsme si dobrovolničení v potravinové bance či práci s dětmi z problémových sociálních skupin.

Den D

Na konci posledního týdne přišel den D, prezentace našich závěrečných projektů, ke kterým celé letní studium směřovalo. Jediným kritériem bylo, aby náš projekt jakýmkoliv způsobem přispěl naší komunitě nebo okolí.

Noc před prezentacemi byla dlouhá, jak už tomu při podobných úkolech bývá. Následující den ale všichni představili profesionální, nápadité projekty, snažící se podpořit turismus, zlepšit práva žen či bojovat proti rasismu.

Od každého účastníka se očekává, že projekt po návratu domů uskuteční, na což nás zkušení mentoři, mezi nimiž byli také dva absolventi programu, důsledně připravili.

Lekce a workshopy mě seznámily s praktickou stránkou veřejné angažovanosti. Díky interakci s vrstevníky, dělajícími inspirativní aktivity, jsem si uvědomil, jak velké množství možností a příležitosti i ve svém raném věku mám. Najednou se mi nezdá tak těžké začít s vlastním projektem či se snažit změnit své okolí k lepšímu, před programem bych na nic podobného pravděpodobně ani nepomyslel.

Svět nových možností

„Přijeli jste sem jako individuální jedinci z různých zemí, za jeden měsíc se z vás stala homogenní, spolupracující skupina. Dokázali jste skoro nemožné. Každý z vás pochází z jiné země, z jiného kulturního zázemí, přesto jste se dokázali spřátelit a najít spoustu společných věcí. Kdyby něco takového fungovalo mezi všemi lidmi, neměli bychom války, neměli bychom rasismus,“ uvedl Allan Louden, nestor programu, který v roce 2006 celý projekt BFTF inicioval.

Nevnímali jsme, jestli je někdo z Ruska či Turecka, bylo nám jedno, zda jsme muslimové, křesťané či ateisté, zda jsme se do našich zemí přistěhovali, nebo jsme se v nich narodili. Vadim, reprezentant Ruské federace, se ukázal jako největší tmelitel celého kolektivu.

Krátce po návratu z USA jsem v Srbsku navštívil kamarádku z programu. S ostatními lidmi se pravidelně kontaktujeme, předáváme si nápady a podporujeme se v našich aktivitách.

BFTF má rozsáhlou síť absolventů. Lidé, kteří se nikdy v životě neviděli, ale zjistili, že se zabývají podobnou činností nebo žijí blízko sebe, se díky ní potkávají a poznávají. Navazující činnost je štědře podporována, před pár týdny se pro nás otevřela možnost ucházet se o „Follow-up grants“, které nám mohou finančně pomoci při rozjezdu našich projektů.

Mohu tedy upřímně říci, že jsem nedávno do světa nových možností skutečně vstoupil.