To jsou hesla, která zdobí vchod do základní školy Bowling Park v Bradfordu ve střední Anglii. Zní to moc agitačně? Možná ano. Důraz na snahu žáka, motivace a ocenění i malého úspěchu je v anglickém vzdělávacím systému nadřazeno nad výkonem. A má to úspěch.
Bradford je město, které doplácí na úpadek textilního a hutnického průmyslu, jež sebou přinesl rostoucí nezaměstnanost a sociální nepokoje mezi různými etnickými skupinami. Město, které je zasazené v krásné přírodní scenérii, město, ve kterém žijí občané, jež jsou hrdí na to, že žijí právě v Bradfordu. Vnímáte určitou podobnost s českou Ostravou? Bradford je také město, které je dlouhodobě otevřené migrantům, mezi nimiž určité procento tvoří také čeští a slovenští Romové.
Právě proto uspořádala Nadace OSF do Bradfordu čtyřdenní studijní cestu, na kterou pozvala zástupce místní samosprávy a vedení ostravských základních a mateřských škol, aby získali inspiraci pro nastavení správných integračních politik a nástrojů, které podporují rovnost ve vzdělávání a dávají příležitost všem dětem bez ohledu na své aktuální schopnosti či zázemí.
Jak je možné, že většina Romů v Bradfordu pracuje, děti chodí do školek a škol s nadšením a zájmem, rodiče se zajímají o rozvoj a vzdělání svých dětí a mají snahu zapojit se do školních aktivit? V Čechách se přece daleko častěji setkáváme s opačnou praxí. Je patrné, že v Bradfordu a potažmo v celé Anglii jsou si vědomi, že začít pracovat s dětmi a působit na rodiče je důležité už od útlého věku dítěte.
K rodiči se dostává informace o důležitosti práce s dětmi od nejranějšího věku mnohými způsoby. Od bannerů, které jsou umístěné na městském úřadě a vysvětlují, co mateřské školky dětem nabízí a v čem jsou důležité, po aktivní práci romských školních asistentů, kteří v mateřské školce působí a snaží se podchytit i rodiny z okolí. Asistenti se nevzdávají a nelámou hůl nad tím, kdo nespolupracuje. Zkusí jinou cestu, aby rodiče nakonec přesvědčili, že přijít do mateřské školky bude přínosné nejen pro dítě, ale i pro ně samotné.
V Anglii také umí velmi dobře pracovat s motivací. Docházka je velmi přísně hlídána školní inspekcí Ofsted a je jen na školách, jak jí dosáhnout. Většina škol dosahuje kolem 90 % docházky a velkou zásluhu na tom mají motivační akce a ocenění pro třídy či skupiny dětí, které jí dosahují. Každý úspěch se počítá. Školní asistent navazuje kontakty s rodinami, jejichž děti často chybí, řeší individuální případy. Docházka se dá vynutit, ale má to efekt? Kdo by chodil do školy, když ho to tam nebaví, když učitel neumí zaujmout, když jsou hodiny jednotvárné a neprobouzí v dětech kreativitu a chuť pracovat? Jak je patrné, v Anglii škola děti baví. Atmosféra na školách a otevřený přístup pedagogů to dokládá.
Dostali jsme spoustu nápadů jak změnit klima ve školách, zapojovat rodiče, oceňovat i ten nejmenší úspěch, pracovat s motivací a rozvíjet sebevědomí v každém dítěti. Mnohé nápady mohou narážet na bariéry v podobě současně nastaveného systému vzdělávání a financování škol. Můžeme ale začít od těch nejjednodušších, které nemusí být drahé, ale zato účinné.