Vysokoškolské studium v období pandemie klade na studenty mimořádné nároky. Zeptali jsme se osmi našich romských stipendistů a stipendistek, jakým výzvám museli v posledních týdnech čelit a co jim pomáhalo v tomto náročném čase celou situaci zvládat. 

Studenti a studentky nejčastěji zmiňovali důležitost pravidelného režimu, potřebu volnočasových aktivit a času stráveného v okruhu svých blízkých. „Hlavně se doma nenudit a vždy se zaměstnávat,“ radí Kristína Biháriová, studentka sociální pedagogiky.

Denisa Maková, studentka sociologie

Vstávám a chodím spát brzy. Na každý den si píšu úkoly a cíle, které chci za ten den dosáhnout. Snažím se pár minut cvičit, protáhnout se. Tyhle věci mi pomáhají udržet si den tím správným směrem. Jinak je pro mě obtížné v tomhle domácím „nuceném“ režimu udržet produktivitu. Největší výzvou je pro mě být pořád online. V době karantény mě to ještě víc stresuje. Neustálý přísun informací mě vyčerpává. Pracovat v domácím prostředí mi nevyhovuje. Doma snadno ztrácím motivaci a produktivitu. Podařilo se mi bez většího stresu splnit hodně úkolů do školy.

Volný čas trávím procházkou v přírodě, cvičením, poslechem hudby, sledováním komedií či poučných dokumentů. A také telefonováním si s rodinou a přáteli. Ostatním stipendistům bych popřála, aby toto období nevnímali jako trest, ale naopak jako příležitost pracovat na věcech, na které by v normálním všedním shonu neměli tolik času a klidu. Zároveň hodně síly, trpělivosti, víry v dobro a pozitivní myšlení! Také přeji všem dobrý pocit z toho, že tím, že dodržujeme opatření, pomáháme pandemii zmírnit. Přeji si za nás všechny, abychom školu úspěšně dokončili a byli na sebe pyšní. 

Roman Koky, student psychologie

Snažím se dělat si plány a dělat věci hodně dopředu abych na nic nezapomněl, ale to dělám vždy, nezávisle na tom, zda je pandemie, či není. Největší radost jsem v poslední době měl asi z toho, že se můžu konečně vyspat minimálně osm hodin jako normální člověk a strávit po dlouhé době celý den nicneděláním, takže radosti v poslední době zažívám z běžných maličkostí, třeba i z toho, že svítí po dlouhé době slunce.

Volný čas trávím prací v Kauflandu, díváním se na seriály, studijními povinnostmi a spánkem, na který během normálního semestru téměř nikdy není čas. Ostatním stipendistům bych popřál, aby využili volný čas k tomu, na co za normálních okolností čas nemají (hlavně odpočinek, protože mám pocit, že uspěchaná doba před pandemií tuhle stopku trošku potřebovala) a hlavně jej využili ke studijním povinnostem a aby moc často nekoukali na zprávy.

Antonín Štefan, student tělovýchovy

Ráno jdu běhat a potom se učím. Když je toho hodně, jdu běhat klidně ještě jednou, abych se jen provětral a pak zase zpátky do knížek. Naštěstí se všechno dá zvládat, takže mi stačí k učení tak 2-3 hodiny denně. Rád bych prokrastinoval, ale nudím se někdy tak moc, že radši sáhnu po knížce. Máma dělá pracovnici v sociálních službách a ze začátku pandemie byl nedostatek prostředků a hygienických pomůcek v těchto sektorech. Radost jsem měl, když se tato situace změnila a lidé v prvních liniích mohli být více zaopatřeni. Osobně mám radost ze dvou splněných zápočtů, které mi učitelé uznali z domova.

Ve volném čase hraji na klavír, chodím cvičit ven, učím se, pomáhám doma, snažím se učit nové věci, protože pak vím, že tento volný čas už nebudu mít, nebo třeba volám s klienty a děláme online tréninky. Snažím se přes den unavit, abych si držel nějaký režim, protože jinak bych ponocoval a můj harmonogram by se úplně zhroutil. Do finanční tísně jsme se díkybohu nedostali. Máma pracuje v pečovatelském domě, což je státní zaměstnání, takže se u nás nic nezměnilo, pouze z její strany je toho možná trochu víc, je vyvíjen větší tlak. Ostatním stipendistům přeji v první řadě určitě zdraví – to je nejdůležitější. Potom také pevnou vůli a vůbec odhodlání vše splnit v čas. Vím, jak je náročné v této situaci fungovat. Nikomu se nechce nic dělat, většina lidí nemá moc naději ani drive k určitým věcem. Rád bych popřál sílu pro ně i pro jejich rodiny, ať se brzy vše vrátí do normálu.

Adriana Trejtnarová, studentka Provozně ekonomické fakulty ČZU

Během této situace se mi osvědčilo, udělat si denní rozvrh, abych vše, co je potřeba, stihla. Ráno vstávám pravidelně k PC a volám si se svou nadřízenou v práci, poté se věnuji škole. Mám pravidelné online vyučování a poté pracuji na zadaných projektech nebo na dobrovolnické činnosti. Byla jsem zvyklá občas si brát práci domů, takže donutit se pracovat doma a studovat doma nebyl problém. Ale když jsem byla nucena odjet domů k rodičům, kam většinou jezdím jen odpočívat, donutit se k učení a k práci bylo celkem výzvou. Všechny dobrovolnické aktivity mi byly přednější a školu a práci jsem si vždy nechávala až jako poslední úkon. Což se mi ale po celkem krátké době vymstilo a všechno se nakupilo, takže už mám stanovený denní rozvrh a snažím se ho dodržovat. 

Nejvíce mám radost z dokončených projektů a referátů do školy. V tomto semestru jsem jich měla celkem šest a na některých jsem musela pracovat úplně sama, jelikož zbývající členové skupiny to vzdali. O to větší radost z toho mám teď. Vždy, když mám volnou chvilku, trávím ji co nejvíce s rodinou. Snažím se dělat věci, na které jsem dříve nenašla čas a taky ráda zkouším různé recepty v kuchyni. Ostatním studentům bych přála, aby vše zvládli ve zdraví a hlavně, aby z této situace vytěžili co nejvíce pozitivního. 

Kristína Biháriová, studentka sociální pedagogiky

Do samostatného studia mě žene hlavně to, že po karanténě budu muset ve škole odevzdat hotové úkoly – bakalářskou práci, prezentaci a další věci do ruštiny. Můj studijní systém je, že každý den si dělám své věci do školy. Je toho moc a studium doma musí být stejně efektivní, jak kdybych chodila do školy. Největší radost mám z toho, když můžu jít na procházku. Další radostí pro mě je, že jsem se „spřátelila“ s dětmi z azyláku. Karanténa nás dala tak nějak blíž k sobě.

Dále si myslím, že dělám pokroky v bakalářské práci a v ruštině. Díky stipendijní finanční podpoře a sociálním dávkám mám na nájem, živobytí atd. Co se týče mé rodiny a jejich aktuální finanční situace, nemám žádné informace, protože s nimi nejsem bohužel dlouhodobě v kontaktu. Svůj volný čas trávím velmi omezeně a doma, kde se věnuji uklízení, vaření a četbě různých internetových článků. V mém režimu nesmí chybět také škola a odpočinek. Ostatním stipendistům přeji hodně sil a odvahy vše překonat. Hlavně se doma nenudit a vždy se zaměstnávat. Nudou člověk začne dělat „hloupé věci“, někdy to může vést až k psychickým nemocem. 

Linda Jirásková, studentka oboru Porodní asistence

Vzhledem k tomu, že zkouškové období ještě nezačalo, poslali nám lektoři jen materiály ke zkouškám a zápočtům. S každým z nich je to na individuální domluvě. Jsou určitá nařízení děkana, kterých se všichni musíme držet. Tak jsem využila volna a sepsala si základ k bakalářce, vyplnila potřebné formuláře pro etickou komisi, vložila je do systému a čekám na schválení fakultou. Ale na zkoušky jsem se ještě připravovat nezačala.

Jako výzvu jsem brala to, abych se rychle zorientovala v novém nemocničním prostředí. Což jsem zvládla, rychle jsem se adaptovala a dělala jsem věci zodpovědně. Našla jsem si nové přátele a staniční sestra si mě velice pochvalovala. Také jsem pociťovala vděk pacientek, o které jsem se starala po delší dobu. To mi udělalo velkou radost, cítit, že to, co dělám, někoho opravdu pozitivně ovlivňuje. Teď jsem změnila oddělení z rizikového na šestinedělí a novorozence, takže se výzva opakuje. Volný čas trávím většinou v práci, doma s přítelem a občas zajedu za rodinou. Pokud se vydaří počasí, tak i nějakou procházkou do přírody. Chtěla bych vzkázat ostatním, že už bude brzy po všem, tak ať nezoufají, ale ať to nepodceňují a dávají na sebe pozor. Ostatním stipendistům přeji pohodový návrat do normálního života a hlavně zdraví!

Robin Olah, student oboru Ekonomika a management

Samotné studium nevnímám jako rozdílné, pokud srovnám aktuální a „klasickou“ situaci. Co mi jinak opravdu pomáhá, a vždy pomáhalo, je pohotová odpověď od daného vyučujícího a obzvlášť od vedoucí práce. Největší výzvou pro mě bylo dát dohromady 1600 zaslaných emailů v rámci experimentu do bakalářské práce, včetně odpovědí dle nastavených kritérií v SW Excel. Největší radost opravdu vnímám z napsání bakalářské práce, která byla díky zvolené experimentální metodě docela náročná na zpracování, kódování a vyhodnocení odpovědí.

Ve volném čase dávám dohromady elektronické přílohy bakalářské práce, řeším detaily a formální úpravy. Ve volném čase se mimo jiné rád věnuji skoro tříletému bratrovi, učíme se barvy, počítat a jezdíme na kole. Ostatním studentům bych popřál hodně sil, zdraví, optimismu a zvládnutí této nelehké situace, také hodně štěstí při jakýchkoliv zkouškách ve škole, končícím ročníkům obzvlášť.

Rozálie Rakašová, studentka oboru Statistika a ekonometrie 

Uznávám, že kvůli nedávné nemoci a komplikacím se psaním bakalářské práce se mi v posledních týdnech dost rozhodil rytmus, který jsem si nastavila na začátku této situace, a potřebuji na něj zase najet. Osvědčilo se mi brzké vstávání (okolo šesté hodiny), jelikož za daný den pak toho více stihnu. Pak jsem si vždy šla zaběhat a doma si pak dala alespoň půl hodiny cvičení. Tělo bylo nabuzené endorfiny a den začínal hnedka veseleji. Než začala karanténa, četla jsem článek zaměřený na mindfulness, a tak když jsem vystresovaná, zavřu oči a zklidním se dechovým cvičením. Také mi celý den hraje hudba, takže je vše příjemnější. Největší výzvou v poslední době je pro mě napsat bakalářskou práci. Bylo velmi demotivující, když jsem s ní nemohla hnout asi 2 a půl týdne kvůli nefungujícímu programu, ve kterém ji zpracovávám. Tento víkend se mi to snad podařilo zprovoznit. Ale budu muset posunout termín odevzdání na konec června a obhajobu až na srpen.

Ve finanční tísni naštěstí nejsme. Mamka je sice doma a dostává 60 % své mzdy, ale to se dá zvládnout. Asi největší radost mám z toho, že jsem více v kontaktu s přáteli. Jelikož jsme všichni převážně doma, tak není problém se sejít na Skypu. Dřív nás ani nenapadlo si takhle zavolat a teď je to celkem běžné. A také jsem velmi nadšená z toho, že jsme se více sblížili s rodiči. Před vyhlášením nouzového stavu jsem téměř nebyla doma, a tak teď máme prostor utužit rodinné vztahy. Moc volného času teď nemám, ale snažím se si ho udělat. Když se teď uvolnila opatření, tak občas zajdu někam na kratší výlet s přáteli, čtu si, a nebo kouknu na nějaký film. Samozřejmě bych všem stipendistům popřála pevné zdraví (jim i jejich rodinám a blízkým samozřejmě) a pohodu. Také přeji, aby jim vše vycházelo podle jejich představ a neměli žádné strasti a trápení.