fbpx

Radosti z běžných maličkostí. Romští stipendisté v čase pandemie

| Aktuality | Stipendia | Vzdělání dětí a mladých lidí

Vysokoškolské studium v období pandemie klade na studenty mimořádné nároky. Zeptali jsme se osmi našich romských stipendistů a stipendistek, jakým výzvám museli v posledních týdnech čelit a co jim pomáhalo v tomto náročném čase celou situaci zvládat. 

Studenti a studentky nejčastěji zmiňovali důležitost pravidelného režimu, potřebu volnočasových aktivit a času stráveného v okruhu svých blízkých. „Hlavně se doma nenudit a vždy se zaměstnávat,“ radí Kristína Biháriová, studentka sociální pedagogiky.

Denisa Maková, studentka sociologie

Vstávám a chodím spát brzy. Na každý den si píšu úkoly a cíle, které chci za ten den dosáhnout. Snažím se pár minut cvičit, protáhnout se. Tyhle věci mi pomáhají udržet si den tím správným směrem. Jinak je pro mě obtížné v tomhle domácím „nuceném“ režimu udržet produktivitu. Největší výzvou je pro mě být pořád online. V době karantény mě to ještě víc stresuje. Neustálý přísun informací mě vyčerpává. Pracovat v domácím prostředí mi nevyhovuje. Doma snadno ztrácím motivaci a produktivitu. Podařilo se mi bez většího stresu splnit hodně úkolů do školy.

Volný čas trávím procházkou v přírodě, cvičením, poslechem hudby, sledováním komedií či poučných dokumentů. A také telefonováním si s rodinou a přáteli. Ostatním stipendistům bych popřála, aby toto období nevnímali jako trest, ale naopak jako příležitost pracovat na věcech, na které by v normálním všedním shonu neměli tolik času a klidu. Zároveň hodně síly, trpělivosti, víry v dobro a pozitivní myšlení! Také přeji všem dobrý pocit z toho, že tím, že dodržujeme opatření, pomáháme pandemii zmírnit. Přeji si za nás všechny, abychom školu úspěšně dokončili a byli na sebe pyšní. 

 

Roman Koky, student psychologie

Snažím se dělat si plány a dělat věci hodně dopředu abych na nic nezapomněl, ale to dělám vždy, nezávisle na tom, zda je pandemie, či není. Největší radost jsem v poslední době měl asi z toho, že se můžu konečně vyspat minimálně osm hodin jako normální člověk a strávit po dlouhé době celý den nicneděláním, takže radosti v poslední době zažívám z běžných maličkostí, třeba i z toho, že svítí po dlouhé době slunce.

Volný čas trávím prací v Kauflandu, díváním se na seriály, studijními povinnostmi a spánkem, na který během normálního semestru téměř nikdy není čas. Ostatním stipendistům bych popřál, aby využili volný čas k tomu, na co za normálních okolností čas nemají (hlavně odpočinek, protože mám pocit, že uspěchaná doba před pandemií tuhle stopku trošku potřebovala) a hlavně jej využili ke studijním povinnostem a aby moc často nekoukali na zprávy.

 

Antonín Štefan, student tělovýchovy

Ráno jdu běhat a potom se učím. Když je toho hodně, jdu běhat klidně ještě jednou, abych se jen provětral a pak zase zpátky do knížek. Naštěstí se všechno dá zvládat, takže mi stačí k učení tak 2-3 hodiny denně. Rád bych prokrastinoval, ale nudím se někdy tak moc, že radši sáhnu po knížce. Máma dělá pracovnici v sociálních službách a ze začátku pandemie byl nedostatek prostředků a hygienických pomůcek v těchto sektorech. Radost jsem měl, když se tato situace změnila a lidé v prvních liniích mohli být více zaopatřeni. Osobně mám radost ze dvou splněných zápočtů, které mi učitelé uznali z domova.

Ve volném čase hraji na klavír, chodím cvičit ven, učím se, pomáhám doma, snažím se učit nové věci, protože pak vím, že tento volný čas už nebudu mít, nebo třeba volám s klienty a děláme online tréninky. Snažím se přes den unavit, abych si držel nějaký režim, protože jinak bych ponocoval a můj harmonogram by se úplně zhroutil. Do finanční tísně jsme se díkybohu nedostali. Máma pracuje v pečovatelském domě, což je státní zaměstnání, takže se u nás nic nezměnilo, pouze z její strany je toho možná trochu víc, je vyvíjen větší tlak. Ostatním stipendistům přeji v první řadě určitě zdraví – to je nejdůležitější. Potom také pevnou vůli a vůbec odhodlání vše splnit v čas. Vím, jak je náročné v této situaci fungovat. Nikomu se nechce nic dělat, většina lidí nemá moc naději ani drive k určitým věcem. Rád bych popřál sílu pro ně i pro jejich rodiny, ať se brzy vše vrátí do normálu.

 

Setkání romských stipendistů a stipendistek

 

Adriana Trejtnarová, studentka Provozně ekonomické fakulty ČZU

Během této situace se mi osvědčilo, udělat si denní rozvrh, abych vše, co je potřeba, stihla. Ráno vstávám pravidelně k PC a volám si se svou nadřízenou v práci, poté se věnuji škole. Mám pravidelné online vyučování a poté pracuji na zadaných projektech nebo na dobrovolnické činnosti. Byla jsem zvyklá občas si brát práci domů, takže donutit se pracovat doma a studovat doma nebyl problém. Ale když jsem byla nucena odjet domů k rodičům, kam většinou jezdím jen odpočívat, donutit se k učení a k práci bylo celkem výzvou. Všechny dobrovolnické aktivity mi byly přednější a školu a práci jsem si vždy nechávala až jako poslední úkon. Což se mi ale po celkem krátké době vymstilo a všechno se nakupilo, takže už mám stanovený denní rozvrh a snažím se ho dodržovat. 

Nejvíce mám radost z dokončených projektů a referátů do školy. V tomto semestru jsem jich měla celkem šest a na některých jsem musela pracovat úplně sama, jelikož zbývající členové skupiny to vzdali. O to větší radost z toho mám teď. Vždy, když mám volnou chvilku, trávím ji co nejvíce s rodinou. Snažím se dělat věci, na které jsem dříve nenašla čas a taky ráda zkouším různé recepty v kuchyni. Ostatním studentům bych přála, aby vše zvládli ve zdraví a hlavně, aby z této situace vytěžili co nejvíce pozitivního. 

 

Kristína Biháriová, studentka sociální pedagogiky

Do samostatného studia mě žene hlavně to, že po karanténě budu muset ve škole odevzdat hotové úkoly – bakalářskou práci, prezentaci a další věci do ruštiny. Můj studijní systém je, že každý den si dělám své věci do školy. Je toho moc a studium doma musí být stejně efektivní, jak kdybych chodila do školy. Největší radost mám z toho, když můžu jít na procházku. Další radostí pro mě je, že jsem se „spřátelila“ s dětmi z azyláku. Karanténa nás dala tak nějak blíž k sobě.

Dále si myslím, že dělám pokroky v bakalářské práci a v ruštině. Díky stipendijní finanční podpoře a sociálním dávkám mám na nájem, živobytí atd. Co se týče mé rodiny a jejich aktuální finanční situace, nemám žádné informace, protože s nimi nejsem bohužel dlouhodobě v kontaktu. Svůj volný čas trávím velmi omezeně a doma, kde se věnuji uklízení, vaření a četbě různých internetových článků. V mém režimu nesmí chybět také škola a odpočinek. Ostatním stipendistům přeji hodně sil a odvahy vše překonat. Hlavně se doma nenudit a vždy se zaměstnávat. Nudou člověk začne dělat „hloupé věci“, někdy to může vést až k psychickým nemocem. 

Setkání romských stipendistů a stipendistek

 

Linda Jirásková, studentka oboru Porodní asistence

Vzhledem k tomu, že zkouškové období ještě nezačalo, poslali nám lektoři jen materiály ke zkouškám a zápočtům. S každým z nich je to na individuální domluvě. Jsou určitá nařízení děkana, kterých se všichni musíme držet. Tak jsem využila volna a sepsala si základ k bakalářce, vyplnila potřebné formuláře pro etickou komisi, vložila je do systému a čekám na schválení fakultou. Ale na zkoušky jsem se ještě připravovat nezačala.

Jako výzvu jsem brala to, abych se rychle zorientovala v novém nemocničním prostředí. Což jsem zvládla, rychle jsem se adaptovala a dělala jsem věci zodpovědně. Našla jsem si nové přátele a staniční sestra si mě velice pochvalovala. Také jsem pociťovala vděk pacientek, o které jsem se starala po delší dobu. To mi udělalo velkou radost, cítit, že to, co dělám, někoho opravdu pozitivně ovlivňuje. Teď jsem změnila oddělení z rizikového na šestinedělí a novorozence, takže se výzva opakuje. Volný čas trávím většinou v práci, doma s přítelem a občas zajedu za rodinou. Pokud se vydaří počasí, tak i nějakou procházkou do přírody. Chtěla bych vzkázat ostatním, že už bude brzy po všem, tak ať nezoufají, ale ať to nepodceňují a dávají na sebe pozor. Ostatním stipendistům přeji pohodový návrat do normálního života a hlavně zdraví!

 

Robin Olah, student oboru Ekonomika a management

Samotné studium nevnímám jako rozdílné, pokud srovnám aktuální a „klasickou“ situaci. Co mi jinak opravdu pomáhá, a vždy pomáhalo, je pohotová odpověď od daného vyučujícího a obzvlášť od vedoucí práce. Největší výzvou pro mě bylo dát dohromady 1600 zaslaných emailů v rámci experimentu do bakalářské práce, včetně odpovědí dle nastavených kritérií v SW Excel. Největší radost opravdu vnímám z napsání bakalářské práce, která byla díky zvolené experimentální metodě docela náročná na zpracování, kódování a vyhodnocení odpovědí.

Ve volném čase dávám dohromady elektronické přílohy bakalářské práce, řeším detaily a formální úpravy. Ve volném čase se mimo jiné rád věnuji skoro tříletému bratrovi, učíme se barvy, počítat a jezdíme na kole. Ostatním studentům bych popřál hodně sil, zdraví, optimismu a zvládnutí této nelehké situace, také hodně štěstí při jakýchkoliv zkouškách ve škole, končícím ročníkům obzvlášť.

 

Rozálie Rakašová, studentka oboru Statistika a ekonometrie 

Uznávám, že kvůli nedávné nemoci a komplikacím se psaním bakalářské práce se mi v posledních týdnech dost rozhodil rytmus, který jsem si nastavila na začátku této situace, a potřebuji na něj zase najet. Osvědčilo se mi brzké vstávání (okolo šesté hodiny), jelikož za daný den pak toho více stihnu. Pak jsem si vždy šla zaběhat a doma si pak dala alespoň půl hodiny cvičení. Tělo bylo nabuzené endorfiny a den začínal hnedka veseleji. Než začala karanténa, četla jsem článek zaměřený na mindfulness, a tak když jsem vystresovaná, zavřu oči a zklidním se dechovým cvičením. Také mi celý den hraje hudba, takže je vše příjemnější. Největší výzvou v poslední době je pro mě napsat bakalářskou práci. Bylo velmi demotivující, když jsem s ní nemohla hnout asi 2 a půl týdne kvůli nefungujícímu programu, ve kterém ji zpracovávám. Tento víkend se mi to snad podařilo zprovoznit. Ale budu muset posunout termín odevzdání na konec června a obhajobu až na srpen.

Ve finanční tísni naštěstí nejsme. Mamka je sice doma a dostává 60 % své mzdy, ale to se dá zvládnout. Asi největší radost mám z toho, že jsem více v kontaktu s přáteli. Jelikož jsme všichni převážně doma, tak není problém se sejít na Skypu. Dřív nás ani nenapadlo si takhle zavolat a teď je to celkem běžné. A také jsem velmi nadšená z toho, že jsme se více sblížili s rodiči. Před vyhlášením nouzového stavu jsem téměř nebyla doma, a tak teď máme prostor utužit rodinné vztahy. Moc volného času teď nemám, ale snažím se si ho udělat. Když se teď uvolnila opatření, tak občas zajdu někam na kratší výlet s přáteli, čtu si, a nebo kouknu na nějaký film. Samozřejmě bych všem stipendistům popřála pevné zdraví (jim i jejich rodinám a blízkým samozřejmě) a pohodu. Také přeji, aby jim vše vycházelo podle jejich představ a neměli žádné strasti a trápení.