Schválně, už jste si někdy v knihovně zkusili otevřít šuplík a vzali si z něj bonbon nebo hračku z Kinder vejce? Nebo jste si nazuli pantofle, půjčili si brýle na čtení, usedli do ušáku a začetli se do novin? Nebo vám paní knihovnice půjčila domů pár kostýmů? Renáta Holčáková přesně tohle dělá.

Místo u slivovice v knihovně
V obci, kde na 80 kilometrech čtverečních žije 2500 lidí, to prý ani jinak nejde. „Dřív se lidé scházeli u práce. Jeden soused pomohl druhému na poli, pak se sešli doma, dali si oběd a slivovici a popovídali si. Dneska už to tak nefunguje, takže se snažíme vytvořit jim prostor k setkávání tady,“ vysvětluje Renáta Holčáková. Čtyřicet let stará knihovna je provedená ve dřevě, takže působí útulně. Lidé tu mohou posedávat na obrovské sedačce, v ušáku nebo na polštářích, večer tu svítí svíčky nebo lucerny a na stole se vždy najde něco na zub.

„Průběžně zjišťuji, o co mají místní zájem. Jestli o odborné přednášky, známé hosty, folklorní koncerty nebo třeba vzpomínání, jak to chodilo kdysi. Často se stává, že máme nějakou akci a lidé se nechtějí zvednout, protože se tu cítí jako doma,“ směje se Renáta Holčáková. Většinu akcí tu organizuje sama, jen v případě větších věcí jí pomáhají maminky nebo starší děti. V knihovně na návštěvníky pravidelně čekají její buchty nebo sušenky, o Vánocích se prostor rozvoní perníčky a cukrovím a hodné děti si tu mohou otevřít šuplíky a vzít si z nich sladkost nebo hračku z Kinder vejce. „Měli jsme tu původní nevyužité skříňky s šuplíky, tak jsem do nich začala schovávat překvapení. Děti to mají rády.“

Noc s Andersenem každý den
Děti ale chodí do knihovny i z jiných důvodů. Ty nejmenší sem přicházejí s maminkami, větší sem radostně běhají kvůli kostýmům, které paní knihovnice průběžně shání v second handech. „Převlékají se, hrají si na princezny. Nedávno jsme tu měli pasování prvňáčků a jeden akční kluk si na sebe vzal úplně všechny masky. Prý proto, že je králem pohádek,“ směje se Renáta Holčáková a vzpomíná, jak před čtyřmi lety organizovala první Noc s Andersenem. „Bylo to v zimě, takže byla brzy tma. Připravila jsem večeři se svíčkami, děti si vzaly kostýmy, po jídle ležely na polštářích a mořská víla jim četla a roznášela mušle. Když si pro ně rodiče přišli, divili se, že jsou děti tak zticha. Druhý den jsem jednoho chlapečka, co se zúčastnil, potkala. Je takový živější, hned se ke mně rozběhl a ptal se, kdy bude další Andersen. Prý jestli zase zítra!“

Když Renáta Holčáková vymýšlí, jak lidem pobyt v knihovně ještě víc zpříjemnit, vychází z to, co by se líbilo jí. „Proto jsem třeba nakoupila dětem papuče. Přijdou, vyzují boty, zkoušejí kostýmy a na té dlažbě je chladno. Máme tady občerstvení a kávu, kouzelné šuplíky, před Vánoci pohyblivý betlém a knížky pod stromečkem. Knihovna už dávno není jen o knížkách, to v dnešní akční době nestačí. Musíte dát lidem nějakou přidanou hodnotu.“ Což Renáta Holčáková umí na 200 procent.

Ocenění Bibliotheca inspirans získala knihovna právě za tyhle zdánlivé drobnosti, které z ní dělají obývák vesnice poskytující místním bezpečné útočiště.