„Když od lidí něco tvůrčího chcete, musíte jim dát svobodu.“

Průběžné vzdělávání a osobní rozvoj, pohyb a stmelující aktivity – zaměstnanci Masarykovy veřejné knihovny Vsetín mají skvělý vzor v ředitelce Daniele Divínové a díky tomu mívají skvělé nápady.   

Daniela Divínová se udržuje v dobré fyzické i psychické kondici a celoživotně se vzdělává, což přenáší i do svého týmu. „Jsem spíš intuitivní typ, ale také absolvuji hodně manažerských kurzů a ve vzdělávání se snažím podporovat i kolegy. I tak ale průběžně pochybuji, jestli dělám všechno správně,“ říká Daniela Divínová a dodává, že jí to hodně usnadňuje její skvělý tým.

Své kolegy a kolegyně se snaží motivovat i finanční prémií – na konci roku se posčítají hodiny, které zaměstnanec věnoval svému odbornému vzdělávání, a od nich se odvíjí vánoční odměna. Za rok 2023 se vsetínský tým vzdělával plných 3 155 hodin a ředitelka Divínová nechává kolegům volnou ruku v tom, jakým směrem se chtějí profesně rozvíjet. „Jen máloco je u nás direktivní, dokážeme se na všem domluvit.“ Někdo dává přednost technologiím, jiný uměleckým oborům a další se nejraději věnuje sociální oblasti, díky čemuž nabízí vsetínská knihovna návštěvníkům opravdu pestrou škálu aktivit. Tenhle režim mohla Daniela Divínová nastavit i díky tomu, že má velkou důvěru města. A snaží se ji nezklamat. „My víme, co se od nás očekává, a za to máme poměrně volné mantinely.“

Bez svobody není kreativita

Kateřina Janošková, zástupkyně ředitelky, doplňuje: „Když od lidí něco tvůrčího chcete, musíte jim dát svobodu. Pokud mají nůž na krku, kreativitě to neprospívá. Díky důvěře se pak daří skloubit i práci na různých časově náročnějších projektech a při realizaci nových nápadů s dosahem na veřejnost, na širší knihovnickou komunitu, pracovní partnery, které často přesahují rámec pracovní doby. Vše se ale pozitivně odráží na dobrém jménu knihovny na regionální i celorepublikové úrovni. Ostatní kolegové si zase cení toho, že jim paní ředitelka vyjde vždycky vstříc, když jim třeba onemocní děti nebo staří rodiče.“

Dveře jsou u ředitelky vsetínské knihovny otevřené pořád. „Kolegové jsou zvyklí, že kdykoliv je něco napadne, přijdou a probereme to. Trávím dost času mluvením s nimi a také jim hodně naslouchám. Během školení, kde jsem sama, mám zase prostor přemýšlet, co by šlo třeba ještě dělat jinak a hlavně lépe,“ popisuje Daniela Divínová.

Tým se společně vrhá do nejrůznějších aktivit. V zimě se sedm knihovnic včetně ředitelky místo oběda vyráží otužovat do nedaleké řeky Bečvy, oblíbené jsou i pravidelné úterní lekce jógy nebo akce typu Do práce na kole či Běh pro Světlušku. Během mimopracovních společných oslav zase často zní hudba, protože velká část zaměstnanců hraje na hudební nástroj nebo pěkně zpívá. Jednou týdně probíhají lekce angličtiny, kolegové společně pravidelně slaví narozeniny, pořádají exkurze do jiných knihoven a před Vánoci si dopřejí kupříkladu společný kurz bruslení s následným wellness. 

Neslavím, ale plavu

„Je fajn, že každá z těchto aktivit osloví někoho jiného. Máme třeba kolegyni, která je introvertní a do týmového dění se až tak nezapojuje, ale otužování ji nadchlo. Samozřejmě nikoho nenutíme jezdit na teambuildingy nebo chodit na oslavy, ale účast je většinou velká a tým to přirozeně stmeluje,“ popisuje Daniela Divínová. Jednou ročně také pozve každého kolegu na soukromý pohovor, kde probírají, jak je s prací i pracovní atmosférou spokojený. 

„Paní ředitelka má mezi zaměstnanci přirozenou autoritu a každý se na ni může kdykoliv obrátit. Díky ní panuje v knihovně otevřená a kolegiální atmosféra, s každým vždy jedná férově. V takovém prostředí se skvěle pracuje i tvoří a zaměstnanci jí to vracejí v podobě zápalu pro věc a přísunu nových nápadů,“ uzavírá Kateřina Janošková s tím, že vsetínská knihovna svým přístupem inspiruje i ostatní knihovny.

Ocenění Bibliotheca inspirans získala vsetínská knihovna za širokou škálu možností, jak se zde mohou zaměstnanci rozvíjet, a hlavně za přístup vedení knihovny. Díky ní tu panuje oboustranná důvěra a pocit bezpečí a klade se důraz na fyzickou i duševní pohodu týmu.

Foto: Lucie Kopecká