„Kdykoliv je něco s ochutnávkou, přijde víc lidí,“ směje se Ilona Salajková a vypráví, jak před sedmi lety předělali v knihovně bývalý byt pro knihovnici na multifunkční prostor. Jeho součástí je i kuchyňka, kde byl původně jen plotýnkový vařič a mikrovlnka. Když tu s kulinářskými kurzy začala a viděla, jaký je o ně zájem, přikoupila ještě malou troubu.

Každý kurz se věnuje konkrétní zemi a její kuchyni. Ilona Salajková připravuje pro děti nápadité indicie a ony hádají, o jakou zemi půjde tentokrát. „Někdy slouží jako nápověda pohádka, říkanka nebo obrázky autora dětských knih. Když jsme měli francouzskou kuchyni, vypůjčila jsem si jejich slavné malíře. Občas přinesu i nějaké artefakty. Potom si o dané zemi povídáme – kde leží, jestli má nějaké moře, jaké jsou její typické plodiny, jaké má tradice… Také si ukazujeme vlajku a učíme se popřát v daném jazyce dobrou chuť,“ popisuje Ilona Salajková.

Vaří děti, ne rodiče!
Pak přijde na řadu recept, který je pro danou zemi typický. Děti ho dostávají ve dvou provedeních – menší děti v obrázkové podobě, větší v textové. „Ale i ty větší chtějí obrázky,“ konstatuje knihovnice a dodává, že nejmladšímu účastníkovi byl rok a přišel s maminkou a starším sourozencem. Rodiče a prarodiče děti na kurz doprovází, ale zůstávají v pozadí, případně pomáhají s nádobím. Samotné vaření si totiž děti chtějí užít.

„Zároveň se u toho učí spolupracovat. Každý by chtěl míchat a solit, ale musíme uhlídat, aby nesolili všichni. Když zaděláváme těsto, jeden odváží mouku, druhý přidá mléko, další máslo. Mísa koluje a každý má nějaký úkol. Největší zájem je o rozbíjení vajíček nebo o míchání těsta rukama,“ popisuje Ilona Salajková. Občas dojde i na slavnostní prostírání, ale jídlo se prý většinou sní rychleji, než dojde ke společnému stolování. Děti tu k radosti rodičů ochutnají i pokrmy, které by doma nejedly.

Sushi? Nejlepší je se sýrem a šunkou
Největší úspěch měl kurz sushi pro děti. „Poprvé jsem to viděla u synovce. Udělal sushi se sýrem, tatarkou a šunkou a mně to strašně chutnalo. Tak jsem si našla nějaké recepty a zařadila to do cyklu. Přišlo tolik lidí, že to skoro nebylo možné ukočírovat. Děti si mohly donést vlastní náplň, ale obecně rýži, sýr a šunku mají rády skoro všechny,“ vzpomíná Salajková.

Ilona Salajková nikdy dopředu neví, kolik dětí se přihlásí. Účastníci platí jen 50 korun jako příspěvek na suroviny, jinak je kurz zdarma. „Děti se kritickým myšlením dostávají k receptu a ingrediencím, rodiče a prarodiče příkladně spolupracují. Součástí lekce jsou i výtvarné dílničky. Jen toho místa máme málo,“ uzavírá knihovnice s tím, že i tohle se snad brzy vyřeší. Jeden tatínek, který vlastní restauraci, jim nabídl, že mohou Chutné příběhy probíhat tam. 

Ocenění Bibliotheca inspirans získala mikulovská knihovna za originální způsob, jak dostat do knihovny i nečtenáře. A komunitní vaření nabízí skvělý příklad komunitní praxe a může být inspirací pro další knihovny.