„Jednu ranní kávu pro každého z nás, prosím,“ zní pravidelně meziříčskou knihovnou
Není porada jako porada. Na poradě v Městské knihovně Valašské Meziříčí je pravidelně slyšet smích, občas má své místo i pláč, a také se tu probírají pracovní i soukromé úspěchy a pády. Díky tomu zaměstnanci odchází víceméně jen do důchodu nebo na mateřskou.
Přístup Zdeňky Smahlové k zaměstnancům hezky ilustruje její odpověď na otázku, kolik lidí má v týmu: „I se mnou je nás tu šestnáct, včetně paní uklízečky, která do týmu samozřejmě také patří.“ Ředitelka knihovny vzápětí skromně dodává, že má velké štěstí, protože skvělý pracovní kolektiv podědila po bývalé paní ředitelce, a že ve spoustě věcí jen pokračuje. Názor, že v knihovně je důležitá nejen práce s veřejností, ale i s lidmi uvnitř, zastávaly a zastávají obě.
Dneska mi není do smíchu, kolegyně…
Každý den po osmé proto probíhá v knihovně půlhodinová ranní káva. Tedy něco na způsob neformální porady, kde se probere jak uplynulý pracovní den a plány na ten nadcházející, tak osobní záležitosti. „Kolektivu to ohromně prospívá. Všichni vědí, co se děje – že se včera někomu v práci něco povedlo, nebo byl naopak problém, nebo že někdo řeší velkou radost nebo starost v soukromí. Povídáme si, smějeme se, někdy i brečíme. Víme potom, v jakém je kdo rozpoložení a jak se k sobě chovat,“ vysvětluje Zdeňka Smahlová, která je v knihovně už třicet let.
Během ranní kávy často vykrystalizuje i nápad na novou aktivitu nebo akci pro veřejnost. „Při kávě často někdo něco nadhodí, a pak se rozvine spontánní brainstorming. Víme, že můžeme přijít s čímkoliv, a nejen při ranní kávě. Za ty roky už se známe a víme, co od sebe můžeme očekávat,“ souhlasí Pavla Holmanová, která má v knihovně na starosti oddělení pro děti a mládež. Když je potřeba být doma s nemocnými dětmi nebo odvézt k doktorovi rodiče, není problém.
„Každý má nějaké potřeby a vždycky se dá všechno řešit. Zastoupíme se navzájem, zaměstnanci mohou pracovat z home office, vzít si děti do práce… Vycházíme si vstříc. Samozřejmě se občas rafneme, ale snažíme se to hned řešit, nevládne tu žádné napětí.“
— Zdeňka Smahlová
Naloďování nováčků
Stejnou péči věnuje knihovna i novým zaměstnancům, pro které má připravený buddy program. Ten ředitelka ladila společně s nově příchozí kolegyní, která jí dala cennou zpětnou vazbu na to, co nováčci potřebují. I když je tým knihovny stabilní, část zaměstnanců bude v nejbližší době odcházet do důchodu, takže buddy program postavený na otevřené komunikaci bude o to důležitější. „Jednou se nám také stalo, že sem přišel zaměstnanec, který se snažil kolektiv rozeštvat. Ale tým mu dal jasně najevo, že drží při sobě a s ním pracovat nechce, a tak zase sám odešel,“ přiznává Zdeňka Smahlová.
Pocitu sounáležitosti podle jejích slov nahrávají i pravidelné jednodenní nebo vícedenní výlety, často do jiných knihoven spojené s procházkami do přírody. „Jezdí i naši partneři, děti, přátelé, bývá nás kolem padesáti – kolegyně má naštěstí za manžela řidiče autobusu,“ směje se paní ředitelka a dodává, že mimo knihovnu se lidé poznají ještě lépe. „A když se dlouho nic nekoná, ozve se třeba manžel některé kolegyně, že už dlouho neviděl ostatní manžely. A prostě musíme něco vymyslet,“ dodává.
„Slyšela jsem o spoustě firem, kde berou zaměstnanci benefit v podobě večeře s ředitelem jako špatný vtip. Ale my s naší paní ředitelkou chodíme na večeři rádi, klidně si ji i sami zaplatíme. Ani ten wellbeing vlastně není řízen shora, ale přirozeně vychází z potřeb celého kolektivu a hezky to plyne. Máme štěstí,“ uzavírá Pavla Holmanová.
Ocenění Bibliotheca inspirans získala Městská knihovna Valašské Meziříčí za důraz na fyzickou i psychickou pohodu zaměstnanců, otevřenou komunikaci napříč knihovnou i společné trávení času i mimo knihovnu. A také za to, jak vedení knihovny bere ohledy na aktuální rozpoložení kolegů a snaží se jim vycházet vstříc.
