Irena Pečínková, studentka pražského gymnázia Na Vítězné pláni získala stipendium Nadace OSF a vycestovala na dva roky do Thajska. O tom, jak se jí na mezinárodní škole Bromsgrove v Bangkoku líbilo, jak překonávala kulturní rozdíly, získávala přátele a zkušenosti si přečtěte v jejím blogu. Její příběh vás možná přesvědčí, abyste do našeho stipendijního programu přihlásili sebe nebo své děti. Nadace OSF spolupracuje s britskou asociací ředitelů škol The Headmasters‘ and Headmistresses‘ Conference (HMC) a asociací amerických nezávislých škol American Secondary Schools for International Students and Teachers (ASSIST) a každoročně vyšle na studia do zahraničí více než desítku středoškolských studentů a studentek.

Irena Pečínková o Thajsku

Když jsem dostala nabídku dvouletého stipendia v Bangkoku, musela jsem se podívat do mapy, kde že to vlastně je. Neměla jsem ponětí, kam se vydávám, ani co mě tam čeká. Zezačátku jsem měla různé problémy a dostávala jsem se do neznámých situací. Na každém kroku jsem se střetávala s kulturou úplně odlišnou té, kterou jsem celý život znala. Cizí jazyk, klima, jídlo, lidé či zvyky. To se mi ale postupně dostávalo víc a víc pod kůži, až jsem si Thajsko zamilovala.

Na život ve škole jsem si musela zvyknout. Škola není příliš velká co do počtu studentů, a proto se člověk střetává stále se stejnými lidmi a musí umět vycházet se všemi. Za uplynulý rok jsem se opravdu naučila toleranci vůči ostatním, rozšířila jsem si obzory a získala přátele na celý život. Z takové dálky jsem taky úplně jinak viděla své staré kamarády a zjistila, kdo je tam opravdu pro mě. Můj vztah s rodinou se dostal na úplně jinou úroveň a dokonce jsem lépe poznala i sama sebe.

Hodnotit vzdělávací systém je pro mě těžké, protože každý na něj má trochu jiný pohled. První rok se skládají zkoušky (AS Levels) ze čtyř předmětů, které si každý zvolí, a druhý rok znovu (A Levels), ale jenom ze tří z nich. Myslím si, že tento systém velmi vyhovuje těm, kteří mají jasnou představu o tom, co chtějí studovat, protože nejsou zatíženi studiem toho, co je nebaví. Učitelé i studenti mají odlišný postoj ke škole, než je tomu u nás. Učivo se bere mnohem podrobněji a klade se velký důraz na domácí přípravu. Líbí se mi, že třídy jsou malé, a tak učitelé mohou přistupovat ke svým studentům individuálněji a výuka je mnohem efektivnější.

Angličtina pro mě nebyla problémem. Na začátku jsem sice nebyla rozmluvená a chvilku trvalo, než jsem se do toho dostala. Přibližně 3 až 4 měsíce jsem překonávala prvotní nervozitu, a pak už to šlo samo.

Co jsem zatím zhodnotila jako největší problém, je jídlo. Školní jídelna není špatná, ale pokud se v ní má člověk stravovat třikrát denně, může ho to brzy omrzet. Thajci kromě mléka nepoužívají žádné mléčné výrobky, ani sýry a jogurty, až na toustový chléb nemají pečivo a nejedí ani uzeniny nebo čokoládu. Tyto produkty se dají sehnat, ale stojí mnohonásobně více než u nás. O rýži, různé typy nudlí a nekonečně mnoho druhů tropického ovoce a zeleniny není nouze. Thajská kuchyně je naprosto excelentní. Těžko ji definovat, protože většina chutí nemá mezi těmi evropskými ekvivalent. Mohu s jistotou říci, že pálí.

Často dostávám otázku, zda je Bangkok bezpečný, a pokaždé odpovídám, že je bezpečnější než Praha. Může na vás působit opačně, protože je tam horko, vlhko, nepořádek a hodně lidí. Ve skutečnosti zjistíte, že to vůbec není hrozné. Thajci jsou velmi nápomocní, ať už máte jakýkoliv problém a nepřestávají se usmívat. Přijmout výzvu a odjet do Thajska bylo nejlepší rozhodnutí v mém životě a v žádném případě toho nelituju! Mnoho jsem se naučila, poznala skvělé lidi a nabyla zkušenosti, ze kterých budu čerpat po zbytek života.