Zásadní změna v obecném pohledu na novelizovaný §16 spočívá podle mého názoru především ve změně dělení žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Stávající členění na žáky se zdravotním postižením, zdravotním znevýhodněním či sociálním znevýhodněním by mělo být nahrazeno pěti stupni potřebné míry podpory podpořené katalogem konkrétních opatření.

Dosavadní dělení žáků s hendikepy podle druhu diagnózy nahradí mnohem praktičtější a vhodnější stanovení míry podpory, kterou žák opravdu potřebuje s následným přímým zavedením efektivních opatření.

V současné době se jevilo z praktického hlediska velmi problematické například řešení sociálního znevýhodnění, kdy celý systém s nepropracovaným metodickým zázemím vedl k určité stigmatizaci žáků a rodin zařazených do této skupiny. I z tohoto důvodu se raději někteří ředitelé nepouštěli na tenký led a značné procento sociálně znevýhodněných zůstávalo bez potřebné podpory. Ostatně tuto skutečnost zmiňuje ve své výroční zprávě za uplynulý školní rok i ČŠI. Specifickým problémem se jevili také žáci s „hraničním“ intelektem, pro které bylo téměř nemožné podpůrná opatření včetně služeb asistenta pedagoga odpovídajícím způsobem vůbec zajistit. V praxi se nezřídka setkáváme s dlouhodobými vzdělávacími problémy právě u těchto dětí, jejichž selhávání se promítá nejen do jejich osobnostního vývoje, ale i do klimatu školy. Problém se dotýká i dětí s některými závažnými diagnózami (např. těžká epilepsie nebo psychiatrická onemocnění), které stávající systém posuzoval pouze jako zdravotně znevýhodněné.

Podpůrnými opatřeními z pohledu novelizované podoby zákona se ve stručnosti rozumí nezbytné úpravy ve vzdělávání odpovídající zdravotnímu stavu, kulturnímu prostředí nebo jiným konkrétním podmínkám dítěte a žáci se speciálními vzdělávacími potřebami mají právo na bezplatné poskytování podpůrných opatření. Ta spočívají především v poradenské pomoci školy nebo poradenského zařízení, v úpravě a zabezpečení výuky, v úpravě podmínek přijímání ke vzdělávání a podmínek jeho ukončování, dále ve využití kompenzačních pomůcek a speciálních učebních pomůcek či náhradních komunikačních systémů, v úpravě očekávaných výstupů vzdělávání, ve vzdělávání podle individuálních plánů, ve využití asistenta pedagoga nebo ve stavebních a technických úpravách prostor.

Jsem přesvědčen, že ve vzdělávacím procesu záleží skutečně na každém dítěti. Od nově vytvářeného systému očekávám především zjednodušení stávající spletité administrativy i ekonomickou stabilizaci systému. Školy, které v rámci současných limitů hledaly cestu pro účinnou pomoc všem potřebným žákům, se často dostávaly do kritických situací, nejen z finančního hlediska. Neustálá obhajoba nastavených podmínek vycházející ze skutečných potřeb a vzdělanostního potencionálu, podfinancování výkonů, nejistota zaměstnání pro asistenty pedagoga podmíněné souhlasy krajských úřadů, přetížení managementu školy obtížným vyhledáváním a realizací různých grantových programů, to vše by mohlo být minulostí.

Zásadní roli při uvedení novelizovaného paragrafu do života sehrají učitelé a poradenská pracoviště škol. Sebelepší legislativa nemůže nahradit vnitřní přesvědčení a zaujetí pedagogů, ale rozšířený zákonný rámec podpory určitě práci ve školách v kontextu připravované strategie posílí a zefektivní.