Jako každý rok v září, i letos máme příležitost nahlédnout do aktualizovaného vydání ročenky Education at a Glance, kterou vydává Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Ročenka obsahuje standardní ukazatele týkající se účasti ve vzdělávání a výdajů na jeho financování, které nám umožňují sledovat dlouhodobé trendy. Nevýhodou ročenky je skutečnost, že je založena na dva roky starých datech (letos tedy na datech z roku 2012). Tato nevýhoda je však vyvážena vysokou kvalitou prezentovaných dat, která zaručuje dobrou srovnatelnost jednotlivých zemí.

Letošní vydání EaG nepřináší pro Českou republiku žádné překvapivé údaje, to ovšem neznamená, že bychom mu neměli věnovat pozornost. V dlouhodobé mezinárodní komparaci velmi zřetelně ukazuje silné, ale také slabé stránky českého vzdělávacího systému a poukazuje na aspekty, na které by se měla zaměřit česká vzdělávací politika. Za silné stránky aktuálního vývoje ve vzdělávacím systému lze považovat vysokou účast v terciárním vzdělávání. Zatímco podíl dospělých s terciárním vzděláním je v České republice hluboko pod průměrem OECD, aktuální míra graduace již průměr OECD mírně převyšuje. Výsledky výzkumu vědomostí a dovedností dospělých PIAAC z roku 2012, které jsou v ročence také zařazeny, dále ukazují, že čeští vysokoškoláci dosahují v mezinárodním srovnání dobrých vědomosti a dovedností.

Za tradičně silnou stránku systému lze považovat také vysokou účast v sekundárním vzdělávání a vysokou míru jeho dokončování, se kterou souvisí také nízká míra předčasných odchodů ze vzdělávání. Pohled na počty mladých lidí ve věku 15-29 let, kteří nechodí do školy a nejsou ani zaměstnaní, však optimistický pohled na naše střední školství poněkud kazí. Těchto mladých lidí je v České republice zhruba 13 %, což je číslo jen mírně nižší než průměr OECD (15 %). Je zřejmé, že řada absolventů nenachází uplatnění na pracovním trhu. Indikátor ukazuje, že je třeba věnovat větší pozornost kvalitě a obsahu vzdělávání z hlediska přípravy mladých lidí na přechod do zaměstnání. Skutečnost, že relativně vysoký podíl mladých lidí nenachází pracovní uplatnění, vyniká zejména ve světle dalšího ukazatele, kterým je podíl středoškoláků v odborném vzdělávání. Ten je v České republice nejvyšší ze všech zemí OECD a ceníme si ho zejména proto, že věříme, že zajišťuje dobrou přípravu mladých lidí pro vstup na pracovní trh. Měli bychom si však lépe ověřit, zda tomu tak skutečně je.

Mezi slabé stránky českého vzdělávacího systému již tradičně patří jeho financování. ČR patří k zemím s nejnižším podílem HDP investovaným do vzdělávání, s nejnižšími investicemi do primárního vzdělávání a s nejhůře placenými učiteli. Pro ilustraci v České republice plat učitele tvoří jen o něco více než 50 % platu průměrného vysokoškoláka, zatímco v Koreji je to 130 %. Porovnání trendů ukazuje, že plat českého učitele na jednoho žáka v období 2008 – 2012 dále klesal. Charakteristickým rysem odměňování učitelů v ČR je také malý nárůst platů v průběhu pracovní kariéry.

Letošní vydání EaG přivádí pozornost českých čtenářů k dalšímu tématu, které nabývá v ČR na významnosti, a tím je předškolní vzdělávání a jeho dostupnost. ČR patří k zemím s podprůměrnou účastí tříletých dětí v předškolním vzdělání. O nedostatečné dostupnosti veřejné péče pro malé děti diskutujeme zejména v souvislosti s malou školní připraveností dětí ze sociálně a kulturně znevýhodněného prostředí. O předškolní péči ale stále častěji diskutujeme rovněž v souvislosti s problematikou zaměstnanosti mladých matek, které stojí kromě nedostatku veřejné předškolní péče v cestě také nedostupnost částečných úvazků. Ročenka ukazuje, že míra částečných úvazků je mezi mladými lidmi v ČR nejnižší v celé OECD.

Nová a zajímavá je informace pocházející z výzkumu vědomostí a dovedností dospělých PIAAC týkající se postojů společnosti. Z ní se dozvídáme, že čeští dospělí mají ve srovnání s dalšími zeměmi OECD velmi malou důvěru ke svým bližním, velmi malou důvěru v možnost ovlivnit politické dění a nízkou ochotu k dobrovolnickým aktivitám, a to bez ohledu na vzdělání a vědomosti. I když se tento poznatek týká dospělých, je bezesporu výzvou i pro pedagogy, kteří by si měli klást otázku, jak tyto postoje ve společnosti změnit.

Letošní ročenka využila rovněž výsledky výzkumu vědomostí a dovedností patnáctiletých žáků PISA, který proběhl v roce 2012. Pro ČR nesou tyto výsledky zprávu o zhoršování českých patnáctiletých žáků v matematice. Toto zhoršení je sledováno od roku 2003 a je v ČR mezi zúčastněnými zeměmi třetí největší – po Švédsku Finsku. I letošní EaG obrací naši pozornost ke vzdělanostním nerovnostem. Opět se dozvídáme, že závislost výsledků na rodinném zázemí je v ČR ve srovnání zemí OECD nadprůměrná. Tato informace pro nás není nová. Opatření vzdělávací politiky a zejména vývoj vzdělávacího systému však nenasvědčují tomu, že by se nepříznivá situace měla v budoucnu změnit. V této souvislosti je zajímavá i informace, že podle ročenky EaG 2014 má ČR ve srovnání zemí OECD nejnižší vzestupnou mobilitu, což znamená, že nejmenší podíl dětí dosáhl vyššího vzdělání než jejich rodiče.