Zástupci osmi členských škol Ligy komunitních škol navštívili 1. a 2. 12. školy ve Vídni
Nadace OSF v posledních letech uspořádala pro školy a školské úředníky dvě studijní cesty do Velké Británie. Letos jsme si řekli, že se podíváme k našim sousedům. Rakousko má totiž stejně jako my silnou tradici speciálního školství a velmi podobnou strukturu škol. Zajímalo nás, jak se vypořádali s inkluzivní reformou školského systému. A když do Rakouska, tak do předvánoční Vídně.
Studijní cesta byla organizována ve spolupráci s Ligou komunitních škol. Zájem členských škol byl tak velký, že jsme museli několik posledních podaných přihlášek bohužel odmítnout. V Praze nastoupili do vlaku zástupci čtyř škol z Čech (ZŠ Školní nám. v Ústí n/Labem, ZŠ Trmice, ZŠ Regionu karlovarský venkov a ZŠ Praha – Slivenec). V Brně k nám přistoupili zástupci moravských škol (ZŠ Družby v Karviné, ZŠ Deblín, ZŠ Křenová a 28. října v Brně). Druhý den se k nám přidal ještě zástupce Českomoravského odborového svazu pracovníků ve školství, kterým Nadace OSF vždy nabízí účast na studijních návštěvách škol.
V každém ročníku pracuje jeden speciální pedagog na plný úvazek
Oba dva dny našeho pobytu nás kromě předvánoční nálady provázela ve Vídni také větrná vichřice, která dokonce i hučela některými okny hotelu. První den jsme navštívili dvě školy 1. stupně a druhý den školy 2. stupně. Každá škola měla dvě ředitelky – kromě ředitelky školy také ředitelku speciálně pedagogického centra. Místo asistentů jsou do tříd přidělováni speciální pedagogové. Třídám, ve kterých je 5 až 6 žáků s výraznější potřebou podpory (např. kvůli autismu či intelektovému postižení), říkají integrační třídy. Mají maximálně 21 žáků a pracují v nich vždy dva: učitel a speciální pedagog. Tento speciální pedagog pak kromě práce ve třídě ještě pomáhá se vzděláváním integrovaných žáků v běžných třídách daného ročníku. Zpravidla má tedy jeden speciální pedagog na starost 4 třídy, přičemž v jedné z nich kmenově učí. Žáci jsou vždy primárně zařazováni do běžných tříd. Pětkrát za rok se schází případová konference, která vyhodnocuje integraci žáka. Nejdříve po dvou letech může u těžších případů doporučit zařazení do tzv. integrační třídy (viz výše), která je ovšem stále běžnou třídou školy. Aby integrace dětí ještě lépe fungovala, bude od roku 2019 na vysokých školách spuštěn nový program přípravy budoucích učitelů.
Obdobou našich asistentů pedagoga jsou zde dobrovolníci z řad studentů či seniorů (převážně babiček). Jsou registrováni na městském úřadě, proškoleni v pravidlech a bezpečnosti a pak přidělováni do škol podle potřeby. Jejich úlohou je individuální procvičování jako podpora rozvoje gramotnosti u dětí, které zaostávají ve čtení.
Přestože je Rakousko pátou nejbohatší zemí Evropské unie, neviděli jsme ve třídách interaktivní tabule či jiné oslňující vybavení. V každé třídě byly obvykle dva počítače, kde si děti po dohodě s učitelem mohou individuálně procvičovat nebo vyhledávat informace. Spíše se investuje do lidských zdrojů. Mladý učitel dostává v Rakousku 2 500 EUR hrubého měsíčně.
Děti s odlišným mateřským jazykem a kulturou tvoří většinu žáků v hlavním městě
Na rozdíl od nás zde nejsou děti s odlišným mateřským jazykem a kulturou považováni za žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, protože vzhledem k jejich počtu by tvořili většinu žactva. Ve Vídni totiž němčina není rodným jazykem pro 62 % dětí ve věku 6 až 14 let. Systém se jim tedy automaticky přizpůsobuje a kromě aklimatizačního období, kdy mají intenzivní výuku němčiny, nabízí také hodiny jejich rodných jazyků (turečtiny, albánštiny, srbochorvatštiny a arabštiny). Na výuku náboženství se dělí zpravidla do pěti skupin (dvě křesťanské, dvě muslimské a bez vyznání). Rakouští odborníci, podobně jako to známe z Velké Británie, neustále sbírají data a vyhodnocují úspěšnost jednotlivých národnostních skupin.
Rakousko přijalo na počet obyvatel více uprchlíků než Německo. V přepočtu na obyvatele tu žije více muslimů než ve Francii. Zatímco ve Vídni je přírůstek obyvatel 15%, zbytek Rakouska zažívá 20% úbytek obyvatelstva. A tak ve Vídni je obvykle ve třídě 22 – 25 dětí, ale v ostatních rakouských školách jich jen mezi 10 a 19 na jednu třídu.
Všichni čeští učitelé diskutují a aktivně se ptají rakouských kolegyň a kolegů na jejich každodenní praxi. Zajímá je, jak vypadá individuální vzdělávací plán, jak známkují žáky s postižením apod. Otázky nemají konce, ale my se musíme rozloučit. Před odjezdem nakupujeme suvenýry pro naše rodiny a spolupracovníky a cestou zpět sepisujeme poznámky o tom, co nás nejvíce zaujalo.
Karin Marques
4.12. 2016