Jedním z pilířů Nadace OSF je vzdělávací program, který se věnuje různým problémům českého školství, ale poskytuje i zahraniční stipendia pro středoškolské studenty. Projekt, který mám v Nadaci na starosti já, je sice součástí jiného programu, ale vzdělávání je pro mě natolik průřezové téma, že se k němu snad mohu vyjádřit i z mého neodborného pohledu. A vzhledem k tomu, že za týden začíná nový školní rok, je ten ideální čas k zamyšlení nad tím, co pro mě celoživotní učení vlastně znamená.
Dovolená bez dovolené
Začněme trochu přízemně: kvůli sebevzdělávání občas člověk nemá dovolenou. Odpočine si sice od každodenního shonu a změní prostředí, nicméně se mu může stát, že program jeho dovolené začne v sedm ráno snídaní a skončí poslední strukturovanou aktivitou dne kolem desáté večer. Tak jsem to měla v uplynulých dnech v Dánsku, kde jsem se zúčastnila prvního ročníku UNLEASH Lab – programu, který chce dosáhnout cílů udržitelného rozvoje díky inovativním nápadům mladých lidí z celého světa. Sešlo se nás okolo tisícovky ze 130 zemí světa a měli jsme zhruba týden na to, abychom vymysleli projekt, který by přispěl k naplnění jednoho z vybraných cílů. To vše v rámci jasně daného inovačního schématu a s více méně náhodným týmem lidí, kteří se nikdy předtím neviděli.
Folkehøjskole
I přesto, že náš program byl velmi náročný (a můj průměrný počet hodin spánku nepřekročil 4 hodiny na noc), byla to nezapomenutelná zkušenost. Z velké části za to může i koncept skrytý za dánským názvem této části vyprávění – folkehøjskole – což velmi zjednodušeně znamená něco jako lidová univerzita. Nedá se snadno vysvětlit, o co se přesně jedná. I v promo brožurkách jednotlivých škol se píše, že se to prostě musí zažít, s čímž se naprosto ztotožňuju. A kdybych mohla, tak se na svou školu hned vrátím. Naše skupina se soustředila v Oure, což je jedna z největších škol tohoto typu, která nabízí také kurzy pro středoškoláky a letní školy. Oure je pro mě teď i synonymem pro domov.
„Lidové univerzity“ fungují v Dánsku již od poloviny 19. století. Jejich cílem je poskytnout kvalitní vzdělání všem – bez ohledu na předchozí studované školy či příjmy. Nejsou tedy náhradou formálního akademického vzdělání, ale místem, kde si Dánové často nacházejí nejlepší přátele na celý život, zatímco se zdokonalují v tom, co je opravdu zajímá, ať už se jedná o sport či umění. Slyšela jsem, že ročně je nějakým způsobem do těchto škol zapojeno okolo 2 % dánské populace. To vůbec není málo!Rozhodně nepředstavují nějaký okrajový fenomén a řekla bych, že folkehøjskole mají zásadní vliv na vytváření místní komunity i celkového pocitu hygge (hip fenomén šťastného způsobu života na pohodu) v této zemi.
Vzdělávání jako téma
V rámci UNLEASH jsem se zaměřila na oblast vzdělávání a informačních technologií. Když jsem se na tuto akci připravovala, neměla jsem úplně jasnou představu, na jaký problém se specializovat. Jako první mě samozřejmě napadlo vzdělávání dívek v STEM (věda, technologie, inženýrství a matematika) s důrazem na programování a další dovednosti v IT. Tahle problematika je poslední dobou velmi populární, jak dokazují iniciativy jako například Czechitas u nás či ITGirls v Bosně a Hercegovině, ale určitě ještě existuje prostor pro rozšíření. Můj druhý nápad se týkal problému uznávání kvalifikace napříč zeměmi a vytvoření jakéhosi jednotného online systému, kde by si každý mohl ukládat své vysvědčení a diplomy a zároveň by i viděl, jakého stupně vzdělání tak dosahuje jinde ve světě. Může se to zdát jako okrajové téma, jenže vzhledem ke stoupajícímu trendu migrace, ať už se lidé vydávají do jiných koutů světa z jakéhokoli důvodu, bude potřeba zajistit, aby lidé dokázali hodnotu vzdělání vnímat a aby jejich studium neztratilo na ceně přejezdem přes státní hranice.
Můj tým se nakonec věnoval úplně jinému tématu a oblasti, o které se vlastně moc nemluví. Zaměřili jsme se na psychosociální rizika učitelského povolání se zvláštním důrazem na pedagogické pracovníky v post-konfliktních oblastech. Duševní zdraví učitelů je relativně neprobádané i v západních zemích, ale odhaduje se, že stres a neadekvátní ohodnocení spojené s klesajícím společenským respektem k učitelské profesi způsobuje u učitelů zvýšený výskyt psychických problémů. Dá se tedy předpokládat, že učitelé v post-konfliktních zemích a regionech jsou na tom vzhledem ke svým vlastním traumatům i nárokům na zvládání traumat svých studentů ještě o něco hůře. Přesná data mapující tuto oblast však chybí a existující programy psychosociální podpory se z velké části zaměřují jen na studenty. Přitom výzkumy dokazují, že učitel je nejdůležitějším indikátorem akademického úspěchu – závažnějším než velikost třídy či kvalita učebních pomůcek.
A co teď, a co dál …
UNLEASH byl pro mě především obrovskou zkušeností a doufám, že až dospím spánkový deficit, tak teprve začnu pořádně těžit ze všech podnětů, které jsem tam nasbírala a ještě nestihla zpracovat. Ráda bych i nadále se svým týmem pracovala na našem projektu, takže nás čeká rozsáhlejší výzkum i konzultace s odborníky. Zajímavé by taky bylo rozšířit folkehøjskole i do České republiky. To je samozřejmě běh na dlouhou trať, nicméně už teď vím, že bych byla prvním studentem.
Pokud vás zajímá udržitelný rozvoj, chcete načerpat nové nápady a získat motivaci pro svou práci či osobní rozvoj, můžu UNLEASH rozhodně doporučit. Dovolenou sice mít nebudete, ale určitě vám to nebude vadit.