„Naše organizace se od roku 2015 věnuje dobrovolnické humanitární pomoci uprchlíkům na tzv. Balkánské trase, kam vysílá dobrovolníky a materiální pomoc. Snažíme se téma také komunikovat zpět směrem do Česka a dodávat ověřené informace a zážitky z terénu,“ uvádí Zuzana Lenhartová, ředitelka organizace Pomáháme lidem na útěku (PLNU).

Organizace v minulém roce získala grant od Nadace OSF a Nadace Miroslava Šaška ve výzvě Jsme to my na podporu racionální diskuse o migraci. Během projektu uspořádala více než 20 debat se studenty středních škol a veřejností. Cílem bylo čelit negativnímu postoji vůči migrantům.

„Projekt umožnil studentům získat podrobnější informace o migraci do Evropy a ukázal jim zdroje ověřených dat. Bylo by asi příliš troufalé říct, že jsme dvouhodinovými přednáškami změnili názory posluchačů na dané téma, z diskusí ale bylo poznat, že jsme jim otevřeli obzory a vedli je k tomu, aby se nad tématem začali více kriticky zamýšlet,“ dodává Lenhartová.

Milan Votypka, koordinátor spolku Pomáháme lidem na útěku, popisuje další podrobnosti o průběhu projektu:

Téma migrace už dnes zdaleka neplní titulní stránky novin, jako tomu bylo před třemi lety. Je potřeba o migraci stále informovat? Proč je to podle vás důležité?

Téma migrace je stále něco, co hýbe veřejným prostorem a politikou. V lidech to téma zůstalo a stále v nich rezonuje, i když v médiích není přítomné tolik jako na přelomu let 2015/2016. Proto si myslím, že je potřeba o migraci stále mluvit. I dnes na hranicích EU žijí lidé ve stanech, situace ve světě je nejistá, čelíme krizím na mnoha frontách. Nikde není psáno, že nepřijde další větší migrační krize, která bude daleko větší zkouškou pro naši demokracii. Proto je racionální pohled na toto téma tak důležitý.

Vzbuzuje migrace stále vášně, nebo jste měl během vašich přednášek pocit, že již účastníci mají více faktických informací a převládá racionální diskuse?

V Česku se tématu migrace bohužel zmocnili populisté, kteří ho maximálně využili ve svůj prospěch. Podle jejich popisu se celý národ rozdělil na „vítače“ a „odmítače“ a lidé do jisté míry tuhle schématickou dichotomii přijali za svůj pohled. Ačkoli jen velmi malé procento lidí vidělo uprchlíka na vlastní oči, mnoho lidí si na ně na základě několika mediálních zpráv udělalo silný názor a na základě nich teď usilovně bojují na internetu. V zajetí tohoto názorového souboje žijí i studenti. My jsme v našich přednáškách chtěli odmítnout toto rozdělení společnosti a ukázat, že existuje i zcela jiný, lidský pohled, založený na osobní zkušenosti a dobré znalosti problematiky, který se může tomuto schematickému rozdělení vymykat. A to se nám snad povedlo.

Většina vašich přednášek proběhla převážně na středních školách. Jaká byla odezva studentů?

Pro mě až překvapivě dobrá. Očekával jsem, vzhledem k tomu jak moc je téma v české veřejné debatě kontroverzní, mnohem více záporných reakcí a provokací. Ale nic takového se nedělo. Studenti reagovali příznivě, kladli otázky, zajímali se o další osudy našich kamarádů uprchlíků, chtěli vědět, jestli se můžou zapojit a sami pomoci.

Co studenti vědí o migraci? A co je během vašich přednášek nejvíce překvapilo?

Studenti disponují podobnými informacemi jako zbytek populace, a tak si myslím, že největší překvapení pro ně bylo, že před ně nepředstoupili ti očekávaní schematičtí „vítači,“ kteří jim nezačali vykládat o tom, že migrace je krásná a bezproblémová věc. Lidé, kteří mají s pomocí migrantům na Balkáně osobní zkušenost, na migraci obvykle nahlížejí realisticky. Nemají růžové brýle, ale na druhou stranu chápou to, že uprchlíci nejsou nějaká hrozivá masa, ale lidé jako my, a že je potřeba podporovat a dodržovat jejich lidská práva.

Vy sám pomáháte od léta v uprchlických táborech v Bosně a Hercegovině. Jaká je aktuální situace na balkánské cestě? Je pomoc stále potřeba?

Spolek Pomáháme lidem na útěku zahájil misi v Bosně a Hercegovině v červenci 2018, kdy do země začali proudit ve velkém lidé ze srbských uprchlických táborů. Jednalo se o stovky lidí denně, pro které nebyly připraveny žádné podmínky. Tato situace nás jasně naučila, že dát lidem střechu nad hlavou a dvě jídla denně dlouhodobě nepomůže – to v Srbsku měli a přesto utíkali. Ti lidé přišli kvůli perspektivě a chtějí mít normální životy, které jim vegetativní podmínky uprchlických táborů nemůžou dlouhodobě nahradit. Bosna se tedy stala novým nárazníkovým pásmem na hranicích EU, protože je odtud dobrá šance se s pašeráky dostat do vysněných zemí ke svým příbuzným a známým. Bohužel Bosna a Hercegovina má problémy sama se sebou, je zde na každém kroku cítit dědictví války v devadesátých letech a uprchlíci představují další komplikaci v již tak dost komplikované zemi.

Jaké jsou vyhlídky do budoucna? Jaké projekty chystáte a komu by měly pomoct?

Chceme pokračovat v naší práci v Bosně a Hercegovině a poskytovat v pustém prostředí uprchlických táborů potřebnou pomoc ale i aktivity, jež uprchlíkům pomohou smysluplně naplnit čas. Můj vysněný projekt jsou cyklistické dílny, kde by si mohli uprchlíci půjčovat a opravovat svoje kola. Je to možnost, jak nabídnout nějakou manuální práci a zároveň umožnit lidem mít svůj jednoduchý dopravní prostředek. V neposlední řadě chceme dále promlouvat směrem k české společnosti a pokoušet se vnášet do debaty o migraci u nás realistické a nezkreslené informace.