Podpořte aktivity
Nadace OSF

Podpořte aktivity
Nadace OSF

20.11.2012

Kdo a co ohrožuje naši demokracii

Při sledování našeho zpravodajství se zdá, že není významnější otázky, než volba komunistické radní zodpovědné za školství v jihočeském kraji. Ne že by tato otázka nebyla významná a ne že by oranžovo-rudé koalice, jež budou vládnout ve více krajích, neotevíraly podstatnou otázku, jak se bude do budoucna vytvářet koaliční potenciál jednotlivých stran.

Ale jako často, podstata problému je trochu jinde, než se zdá z mediálního a politického diskursu. Klíčové jsou tři otázky, dvě z toho jsou přítomny v diskusi a ta třetí, nejpodstatnější, se neklade.

První otázka zni: Mají studenti (či kdokoli jiný) právo demonstrovat či stávkovat a protestovat proti podobě krajské (či jakékoli) koalice? Odpověď je jednoznačná: mají. Každý má v demokracii právo protestovat a veřejně vyjadřovat svůj názor. Nebývá to většinou těsně po volbách, spíše se protestuje proti již konkrétní politice, ale vzpomeňme si jen na protesty při sestavování velké koalice na pražské radnici před dvěma lety. Možná by stálo zato porovnat názory některých politiků či některých novinářů na právo na protesty. Osobně doufám, že studenti nabudou základních zkušeností z občanské angažovanosti, zejména v jižních Čechách, kde se již nastavují pravidla pro účast firem na dostavbě Temelína, kde kníže z Hluboké má možná již i pro tyto účely svého ministra (budoucího šéfa strany?) v Praze, kde korupční skandály a aféry třeba jen v Českých Budějovicích v minulých letech poskytly politologům (a třeba i policistům) dostatek materiálů ke zkoumání. Tyto zkušenosti jistě budou moci i v budoucnu zužitkovat. A již jen dodatek: Zcela legitimní jsou samozřejmě protesty proti aktivitám vlády, které byly 17. listopadu na Václavském náměstí, které někteří naši „demokratičtí“ politici zpochybnili.

Druhá otázka zni: Je to morální, aby vznikala koalice s komunisty, respektive takovéto rozdělení resortů? To je samozřejmě otázka pro politiky i pro politické strany. Pokud pomineme onu konkrétní radní, o níž nejsou žádné negativní informace a spíše se uvádí, že resortu rozumí a jako kantorku ji mají studenti rádi, je to spíše problém symboliky. Komunistická ideologie bránila pluralitě ve vzdělávání a v tomto smyslu přidělení resortu školství asi nebylo ideálním rozhodnutím. Ale morální rozhořčování nad koalicí s legálně existující stranou poté, co klíčové zákony, s dopadem na životy dalších generací, jako jsou církevní restituce (naprosto netransparentně připravené a vytvářející velký korupční prostor), důchodovou reformu (do značné míry platí totéž) vláda protlačuje parlamentem za pomoci lidí podezřelých z korupce, odsouzených (byť nepravomocně) proti vůli velké většiny národa, nepůsobí zrovna přesvědčivě. O podpoře těchto zákonů se přitom licitovalo jak na trhu; podpora zákonů za jeden nově utvořený poslanecký klub (Lidem), jedno vyměněné ministerské křeslo (možná jich bude nakonec více, bílého koně na ministerstvu kultury již vlastně nepotřebujeme a že bychom se najednou distancovali od Promopro), nějaký ten post (nebo tlak na zastavení vyšetřování) pro odstoupivší rebely. To se ovšem ještě musí doladit (který kmotr prosadí do vlády kterého ministra, jak se vyladí mocenské pozice na vládě, uvnitř stran, mezi stranami); společnost ovšem v dané chvíli řeší zásadní problém, zda má být v jihočeském kraji komunistická radní pro školství.

Třetí otázka zni: Jakou roli hraje KSČM v našem stranickém systému? Odpověď zni: velice užitečnou pro pravici. Plní totiž několik funkcí:

a) Rituální oběť a nástroj očisty: Kdykoli vypukne nějaký korupční skandál, je možné soustředit pozornost na KSČM (nejlépe diskusí o zákazu strany). Bojem proti KSČM obnovujeme svůj morální kredit a rozkrádá se dále…
b) Blokační aktér. Protestní hlasy občanů proti vládě se nemohou promítnout do konkrétní politiky. ČSSD nemá na levici alternativního partnera, je tedy tlačena k uzavírání koalic s pravicovými stranami. Důsledkem jsou různé „oposmlouvy“ a zcela nemorální rozdělování státu jako zdroje renty.
c) Systémový aktér: KSČM dvakrát přispěla k volbě Václava Klause za prezidenta. Jednou přímo svými hlasy, podruhé kandidaturou Bobošíkové, čímž nerozhodnutým poslancům dala najevo, že jiná volba je zbytečná.

Je to překvapivé, ale funguje to již více jak dvacet let. A tak se ptám. Co se děje ve VZP (viz Respekt)? Jaký se navrhuje nový Zákon o úřednících (viz prohlášení Transparency International)? Co návrh zákona zakazujícího podávat informace o platech úředníků? Je již jasno kolem Czechinvestu? A co vyšetřování v Dopravních podnicích hlavního města Prahy? A Opencard? A Blanka? A čerpání evropských peněz? Proč byla vytvářena s-karta a proč na ministerstvo nastupuje paní, jež nebyla parlamentem vydána k trestnímu stíhání? A nakonec, o čem bude nová (kolikátá již ) koaliční smlouva a jaké subjekty tam budou (třeba Klub trestně stíhaných, obžalovaných, odsouzených?)

Demokracii neohrožuje ztráta paměti či volební propaganda KSČM. Demokracii ohrožuje korupce, klientelismus a cynický způsob protlačování prokorupčních zákonů ze strany současné vlády, který vede k sílícím protestním hlasům. Na Václavském náměstí zazněla určitá slova, kterým komentátoři nevěnovali větší pozornost. Pro naši budoucnost jsou ale zásadní: zněla o potřebě zachování důstojnosti člověka, o pohrdání lidmi a šikaně ze strany politické moci. To není o levici či o pravici, to je o demokracii, která vypadá opravdu jinak.

Vladimíra Dvořáková

Profesorka politologie, vedoucí katedry politologie na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE v Praze, předsedkyně Akreditační komise České republiky. Původním vzděláním historik (FF UK), v 80. letech se zabývala moderními dějinami Latinské Ameriky (Orientální ústav ČSAV), přes něž se dostala k problematice přechodů k demokracii a k politologii. Od roku 1993 vyučuje na Vysoké škole ekonomické. Její práce byly publikovány v češtině, angličtině, španělštině, němčině, francouzštině i holandštině. V letech 2003-2006 byla viceprezidentskou Mezinárodní politologické asociace (IPSA).