Město Bradford, nacházející se na severozápadě Anglie, je od prvního pohledu velmi pestré a multikulturní místo. Žijí v něm lidé nejrůznějších národností a vyznání, včetně významné menšiny pocházející ze střední a východní Evropy, z níž velkou část tvoří Romové ze Slovenska a České republiky. Právě práci při začleňování různých komunit a jejich vzdělávání, především to předškolní, jsme se rozhodly prozkoumat během pětidenní studijní návštěvy. A nebyly jsme na to samy, vzaly jsme s sebou skupinu deseti skvělých kolegyň – od romských školních asistentek přes učitelky a ředitelky školek a škol až po zástupkyni českého ministerstva školství.

Absolutně všudypřítomná a pro nás opravdu fascinující byla tamní obrovská otevřenost a snaha pomáhat. Ať už se jednalo o městský úřad, jehož zaměstnanci neustále vymýšlejí nové a nové aktivity, jak zapojit nově příchozí obyvatele, nehledě na jejich původ a národnost, a jak je co nejvíce propojit s těmi, co už ve městě žijí, nebo o školy, které stavějí na spolupráci s rodinami, hledají způsoby, jak rodiče a komunity co nejlépe začlenit, a je zjevné, že se maximálně snaží, aby se každé dítě cítilo opravdu přijaté. Všechny důležité materiály a informace jsou k dispozici v nejrůznějších jazycích, zástupci města i škol chodí k lidem domů a ptají se jich, co potřebují, a školy se snaží zprostředkovat dětem zážitky a zkušenosti, které si jejich rodiče nemohou dovolit. Jak jedna z českých kolegyň trefně poznamenala: „Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.“

Všechny školky a školy, které jsme navštívily, kladou obrovský důraz na hodnoty a morální principy, svobodu a samostatnost dětí. Ve školce i v prvních ročnících škol mají učitelé připravenou řadu aktivit k právě probíraným tématům, ale děti si samy volí, co budou dělat. Řízené aktivity tvoří jen nepatrnou část programu, děti často pracují v malých skupinkách v různých centrech aktivit a koutcích, které jsou pěkně a podnětně vybaveny. Děti mohou volně procházet zevnitř ven a naopak.

V Česku se rozhodně můžeme inspirovat tamním zapojováním dobrovolníků do života školek a škol. Ať už se jedná o rodiče z různých komunit, či například seniory, pomocníky najdete skoro všude. Pomáhají ve třídách, při tlumočení, při komunitních akcích. Často se z nich pak rekrutují budoucí zaměstnanci škol. Skvělým příkladem je Juraj, mladý Rom, který se přistěhoval do Bradfordu se svou rodinou před osmi lety ze Slovenska. Ač měl jen základní vzdělání, naučil se anglicky a začal dobrovolnicky pomáhat v dětském centru a ve školce St Edmund’s. Nyní zde pracuje na plný úvazek jako pracovník pro podporu rodin, dokončuje studium na univerzitě a má řadu dalších zajímavých pracovních nabídek.

Sami kolegové v Bradfordu upozorňovali na to, že jejich systém samozřejmě není ideální. A je také jasné, že ne vše lze zavést do systému a praxe i u nás. Nicméně bylo skvělé se inspirovat, nasát trochu té vstřícné atmosféry a získat energii pro naši další práci.