„Firmy mají úspěch, pokud naslouchají přáním svých zákazníků.“ Dramaticky pronesená věta z úst charismatického blonďáka se nese sálem na mezinárodní konferenci o elektronické správě státu. Zní banálně až do chvíle, než ji řečník po krátké pauze doplní otázkou: „Platí to i pro naše vlády?“ Z jeho zapálení je znát, že sem přijel evangelizovat. Za transparentnost, zapojení občanů a využití moderních technologií.
Ten muž se jmenuje Chris Vein, zaměstnává ho Bílý dům a v popisu práce má realizaci programu Open Government Initiative, vyhlášeného Barackem Obamou před dvěma lety. Vláda je tu podle něj proto, aby svým občanům zprostředkovala komerčním sektorem neposkytované služby a zároveň dlouhodobě naslouchala jejich potřebám. Nový trend se setkal s nadšením u řady vlivných neziskových organizací, jako je International Budget Partnership anebo Transparency and Accountability Initiative, ale i u několika vlád, např. v Norsku, Indonésii nebo Brazílii. Od toho byl jen krůček k mezinárodní iniciativě Open Government Partnership, vyhlášené 20. září tohoto roku. V její deklaraci se říká, že víc než kdykoli dřív dnes mohou vlády pracovat pro lidi. Mechanismus je prostý: Členem bude každý stát, který splní přístupová kritéria a dobrovolně se přihlásí (v čase psaní tohoto článku dorazilo 46 takových přihlášek z celého světa, včetně České republiky). Do jara 2012 je prostor na promýšlení alespoň jednoho projektu, který povede k větší otevřenosti vlády..Kouzlo mezinárodní sítě pak spočívá v tom, že dobré nápady se dají sdílet. Že nejde o fikci, ukazují příklady dosavadních projektů.
Příklady táhnou
„Je třeba přiznat, že dobré nápady přicházejí z celého světa,“ říká se v propagačním videu na stránkách opengovpartnership.org. V Brazílii vláda zavedla on-line sledování výdajů státních institucí; korupce okamžitě klesla. Chile uzákonilo politickým stranám povinnost zveřejňovat na webu financování volebních kampaní. Britové spustili centrální úložiště vládních dat, z nichž např. vyplynulo, které nemocnice jsou kvalitní a které ne – úmrtnost při kardiochirurgických operacích vzápětí klesla na polovinu. V Tanzanii, kde je pitná voda nedostatkovým zdrojem, vláda zavedla „pouštění kohoutků“ na základě smskových požadavků vesničanů. V Litvě nabídli občanům možnost elektronických petic, které jdou přímo do parlamentu. Newyorská radnice sbírá podněty o problémech ve městě prostřednictvím chytrých telefonů svých občanů.
Přestože žádný z projektů svět nespasí, je zřetelné, že život v takových zemích je alespoň o něco lepší. A to díky třem prvkům, které jsem už zmínil: všem projektům je společná transparentnost, občanská participace a moderní technologie.
České otazníky
Česká vláda sice prostřednictvím Karolíny Peake přihlášku do iniciativy poslala a v rámci mezirezortní komise vyhlásila sběr nápadů, co by se dalo dělat, nicméně nikdo o tom nemluví. Ve východní Africe, v Kanadě a dokonce i na Slovensku už běží veřejné připomínkování nápadů, se kterými vláda přišla, tady nenajdete jediný článek v novinách a dokonce ani na internetu. Nehrozí, že celá iniciativa v Česku „vyšumí“ do prázdna?
Nakolik jsou jeho obavy oprávněné, se ukáže během prosince. Do jeho začátku vicepremiérka Peake předložila výstupy z brainstormingu zmíněné komise. 7. 12. je předběžně její úředník představil na pracovní schůzce iniciativy v Brazílii. Během zimy se všechno ještě může změnit, nicméně v únoru se koncept předkládá vládě a ta už musí mít jasno.
Do té doby musíme věřit, že se Open Government Partnership v českém pojetí nestane dalším slohovým cvičením pro ministerské úředníky, ale vážně míněným pokusem o to, jak naučit českou vládu více naslouchat svým zákazníkům, tedy občanům.