“Inkluzívní” novela školského zákona byla schválena Parlamentem a podepsána prezidentem již před rokem. To ale nebrání prezidentovi a některým poslancům, poslankyním, aby se znovu vyjadřovali k tématu společného vzdělávání žáků při dalším otevření školského zákona, přestože se aktuální novela inkluze přímo netýká. Při čtení těchto reakcí se můžeme podivovat, jak to, že byla “inkluzívní” novela vůbec schválena. Krátký pohled do samotného hlasování nám ale ukáže, že řada z těchto poslanců, poslankyň musela za poslední rok významně přehodnotit svoje názory (novelu v únoru 2015 podpořilo 138 ze 177 poslanců, poslankyň a následující měsíc 50 ze 62 senátorů, senátorek).
Poslanec Marek Černoch nám tvrdí, že nesouhlas s inkluzí mají přímo ve volebním programu. Jeho bývalý stranický kolega Tomio Okamura potom nesouhlasí s vládním rozhodnutím zavádět další inkluzi do škol. Avšak celý tehdejší klub Úsvitu, kromě omluvených, podpořil “inkluzívní” novelu. I nesouhlas komunistických poslanců a poslankyně se společným vzděláváním je stejně jako u jejich kolegů z Úsvitu v rozporu s tím, jak hlasovali před rokem.
Ne jinak na tom jsou někteří poslanci z vládních lavic za ČSSD, ANO a KDU-ČSL, z nichž všichni přítomní podpořili “inkluzívní” novelu. Rok poté se od některých z nich dozvídáme, že inkluze je experiment, sabotáž nebo nesmysl. Z 19 citovaných poslanců, poslankyň v anketě Parlamentních listů jich změnilo názor 15. Čtyři názor nezměnili, z toho 2 pro a 2 proti inkluzi.
Jeden z nejzajímavějších obratů předvedl poslanec Petr Fiala, někdejší ministr školství. Ten během svého působení v čele ministerstva připravoval současné znění zákona. Petr Fiala – verze 2014 – označil na půdě Poslanecké sněmovny “inkluzívní” reformu za krok správným směrem. Petr Fiala – verze 2016 – pak považuje ten samý zákon za chybný, protože nový systém zatíží školy a zkomplikuje život spoustě lidí.
O důvodech pro změnu jejich názorů můžeme spekulovat nebo se jich jako občané a občanky zeptat, proč loňský rok hlasovali jinak, než jak se dnes vyjadřují. Jejich hlasování je naštěstí veřejné a každému s připojením k internetu dostupné, stejně jako jejich e-mailové adresy. Takovéto názorové obraty by totiž politikům a političkám neměly jednoduše procházet.