Diskriminace romských dětí ve školách není pro většinu lidí příliš velkou novinkou. Snad každý kdo kdy mluvil jen s několika Romy, Romkami o jejich zkušenostech se vzděláváním v ČR, se dozví nemálo konkrétních příkladů z jejich vlastních životů. Na nerovný přístup ke vzdělávání a nižší kvalitu pro romské žáky dlouhodobě upozorňují české i mezinárodní nevládní organizace, Veřejný ochránce práv, soud ve Štrasburku a ukazují to i data ministerstva školství. Přesto je však rozhodnutí okresního soudu v Ostravě v případě ZŠ Pěší velmi důležité. Jedná se totiž o první případ, kdy soud rozhodl o diskriminaci z důvodu etnického původu, aniž by se občané ČR museli dovolávat svých práv ke krajskému soudu, ústavnímu soudu nebo až do Štrasburku. Samozřejmě je na místě zdrženlivost, protože žalovaný ředitel se může odvolat a uvidíme, jak případ ještě dopadne.

Dalším důvodem pro radost z rozsudku je fakt, že antidiskriminačním žalobám se v České republice moc nedaří. Podle průzkumu Kanceláře veřejného ochránce práv se s diskriminací setkává 11 % lidí. Avšak v letech 2004 až 2014 soudy rozhodly pouze v jednom případě, že k diskriminaci došlo. Od roku 2009 máme platný antidiskriminační zákon, který má chránit občany a občanky ČR před nerovným zacházením, je zcela evidentní, že tady něco nefunguje. Případy jako je ZŠ Pěší nebo rozhodnutí soudu v případě žáka s autismem a porušení jeho práva na vzdělání z loňského roku jsou tak velkými výjimkami. Doufejme, že se ale blýská na lepší časy.

Okresní soud sice rozhodl o vině ředitele školy, ale na lavici obžalovaných by vedle školy mělo sedět minimálně město jako zřizovatel a vlastně i celý vzdělávací systém, který nedokáže dostatečně podpořit žáky a školy. Připomeňme si, že u nerovného zacházení žáka s autismem byla žalována obec. Ředitel ZŠ Pěší se dopustil nerovného zacházení, protože se snažil omezit počet romských žáků ve třídě. Pokud se totiž v jedné třídě sejde více romských žáků, stává se, že bílí rodiče začnou své děti odhlašovat. Ředitel, ředitelka školy potom čelí rozhodnutí, zda omezit počet romských žáků, nebo se smířit s “romskou školou”. Segregovaná škola je potom špatný výsledek pro všechny žáky. Ale školní testy nebo výběr žáků na základě jejich národnosti, etnicity není smysluplnou cestou. Jedná se navíc o protizákonné chování. K postupu při zápisech můžeme odkázat k doporučení od Kanceláře veřejného ochránce práv.

Bylo by dobře, pokud by rozhodnutí okresního soudu v Ostravě bylo náznakem změny v rozhodování soudů o diskriminaci. Bylo by ale špatně, kdybychom vše hodili na jednoho ředitele. Za vzdělávání mají v České republice odpovědnost nejen školy, ale také obce, kraje a státní instituce jako ministerstvo školství nebo Národní ústav pro vzdělávání. Boj proti diskriminaci není jednoduchý a nemá jednoduchá řešení. O to více je potřeba spolupráce všech.