Rok se s rokem sešel a více než tisícovka zástupců české státní správy a samosprávy se přesunula do Hradce Králové na největší konferenci o informatizaci jejich agend v republice.
Po několika ne úplně vydařených ročnících mohl mít účastník hned na počátku pocit, že se blýská na lepší časy. WiFi fungovala! Přímo na místo se dostavili nejen předseda vlády ale i ministr vnitra (sice v demisi, nebuďme ale zpovykaní), který v osobě Lubomíra Metnara konečně po letech opět zjistil, že součástí jeho rezortu je i český e-government. Pak se síť přetížila, přišly úvodní projevy těch důležitých plné bezobsažných slibů (ti jízlivější připomněli nenaplněné sliby z loňských ročníků), a my byli opět tam, kde dosud. A to už po jednadvacáté.
„Zvládne-li Česká republika nástup moderních informačních technologií, může se ještě zařadit mezi vyspělé státy. Pokud ne, čeká nás ústup k zemím, které budou nabízet světu zejména méně kvalifikovanou práci a surovinové zdroje.“ To jsou slova Jaroslava Wintera z prvního ročníku ISSS, který se konal v roce 1998. Kdyby je však pronesl kdokoliv na pódiu teď, nikdo by ani nemrkl. V tom samém roce bylo za příklad dobré praxe prezentováno Finsko. To se za posledních 15 let v úrovni svého e-governmentu posunulo dle výzkumů OSN z třináctého místa na místo páté. Česká republika z místa třicátého na místo s pořadovým číslem 50. Co si budeme… Digitální Česko, země, kde zítra znamená včera. Dnes tato pozice velkého vzoru patří E-stonsku. Navzdory tomu, že počet vystoupení estonských zástupců na konferencích podobného typu se blíží počtu IT systémů v české veřejné správě, podle premiéra budou první výsledky kvalitní digitalizace na stole již (sic!) příští rok. Abychom to neuspěchali, že?
Světlou výjimku představovalo vystoupení nového „pana IT“, Vladimíra Dzurilly, který se jako jeden z mála věnoval konkrétním bodům své agendy a vizi do budoucna. Svým zápalem se snažil nakazit i početné auditorium, složené ze zástupců veřejného sektoru. Dav se mu bohužel strhnout nepovedlo. Náladu v publiku shrnul vedle sedící pán: „Chlapče, ty benchmarky máš hezký, ale takových jako ty už tady bylo…“.
A pak už to šlo z kopce. Chodby konferenčního centra ALDIS se zaplnily hosteskami v minisukních a na podpatcích (protože co prodá špičkový software od renomované IT firmy lépe než polonahá holka, že) a WiFi zůstala natolik slabá, že se načetl jen Twitter a jízdní řády. Mohli jste si tak na konferenci postěžovat na sociálních sítích, anebo rovnou vyhledat vlakové spojení domů.
Kromě už tradičních reklamních prezentací partnerů akce se leitmotivem letošního ISSS stala snaha o přesun odpovědnosti za nedokonalou digitalizaci státních služeb na GDPR. Skvělé ale je, že se téma otevřených dat 6 let potom, co je Nadace OSF přinesla do České republiky, konečně podařilo dostat do velkého sálu. A to nejen zmínkou v úvodním projevu ministra vnitra, ale i v podobě celého tématického bloku. Kromě toho se k otevřeným datům jako k důležitému tématu vztahovaly i příspěvky v jiných panelech, třeba o Smart Cities a bankovnictví. I tohle je příklad toho, jak dlouhodobá a systematická práce několika odborníků i nadšenců může přinést kýžené ovoce. Nám nezbývá než doufat, že je to znamení, že se z open dat pomalu stává standardní součást úvah o digitalizaci.
Dá se říct, že ISSS nastavuje digitalizaci české veřejné správy zrcadlo: samotná myšlenka je výborná, realizace však pokulhává. Obě jsou plné spíš odvážných strategií a prázdných slov než konkrétních řešení stávajících problémů. Najdete v nich desítky zástupců a zástupkyň, kteří přicházejí se skvělými nápady a odvádějí dobrou práci. Chybějící lídři a politická diskontinuita však frustrují ty, co mají tyto nápady implementovat na nižších úrovních. V případě, že jste dostatečně osobně motivovaní a víte, jak systém funguje, po pár letech můžete dosáhnout vyšších met. Je však jasné, že světové špičky jen svým nadšením nedoženete. Navíc, zájmy silných soukromých firem jsou kladeny výš než to, co chtějí lidé.
Je proto zajímavé, že premiér Babiš označil za nejvydařenější digi projekt minulé vlády EET. Projekt, nejčastěji prezentovaný jako nástroj represe státu vůči podnikajícím občanům, se kterým politicky můžete či nemusíte souhlasit. Chaos při zavádění způsobený nedostatečnou přípravou projektu, počet změn, kterými musel projekt od svého zavedení projít, přičemž ty poslední si svým rozhodnutím vymohl Ústavní soud, kritika technického řešení – nepředstavujete si úspěch trochu jinak? Jestli toto je příklad, na kterém chce stát prezentovat občanům kvalitní digitalizaci veřejné správy, líp jen tak brzy nebude.