Nesmíme dopustit, aby se za názor vydávala i očividná lež. S Michaelem Adamcem o Novinářské ceně

| Aktuality | Novinářská cena

Nadace OSF vyhlašuje již 11. ročník soutěže Novinářská cena. Od 4. ledna může široká veřejnost, redakce i samotní novináři nominovat nejlepší žurnalistické práce. Jak se za dobu, co cenu udělujeme, proměnila česká žurnalistická scéna? A co by jejímu současnému stavu nejvíce prospělo? Odpovídá koordinátor soutěže Michael Adamec.

Novinářskou cenu letos Nadace OSF udílí již po jedenácté. Proč je podle tebe důležité oceňovat kvalitní českou žurnalistiku?
Prvně je důležité říct, že zdravá a fungující demokratická společnost potřebuje kvalitní a nezávislou žurnalistiku – ta totiž umožňuje svým občanům informovat se a utvořit si názor. Tím, že Nadace OSF uděluje novinářská ocenění, významně přispívá k povzbuzení a podpoře novinářů v jejich práci. Naší ambicí je oceňovat práce novinářů z celého názorového spektra – od konzervativních po liberálně orientované tituly, od soukromých po veřejnoprávní redakce, nominace přijímáme opravdu od jakéhokoliv titulu. Jsou to potom porotci, kteří rozhodují o vítězi, ne já nebo někdo z mých kolegů v nadaci. 

Na udílení ceny se podílíš jako koordinátor již čtyři roky. Čím tě tato práce obohacuje? 
Především jsem rád, že se dostanu k velkému množství textů či audiovizuálního materiálu, který bych jinak možná ani nezaregistroval. Jak jsem již zmínil, mezi nominované se dostávají i příspěvky zveřejněné v titulech, které nutně nemusí konvenovat s mým názorem. Tudíž si o jednom problému mohu přečíst z perspektivy např. pravicově orientovaného Forum 24 nebo spíše levicového Deníku Referendum či A2larm. Co mě dále na této práci těší, je možnost kontaktu s novináři a naše společné úsilí při zvyšování povědomí o kvalitní žurnalistice. V loňském roce jsme například s Janou Ustohalovou začali spolupracovat na informačním videu, které bychom rádi nabídli knihovníkům, kteří připravují vzdělávací programy pro návštěvníky knihoven. Touto cestou bychom rádi ukázali, jak vzniká zpráva a co vše musí novinář udělat, než svůj výtvor vypustí do světa. 

Na co nejraději vzpomínáš? Co pro tebe byl za ty roky největší highlight? 
Nejvíc asi vzpomínám na osobní setkání s Davidem Boardmanem, děkanem Klein College of Media and Communication na Temple University ve Filadelfii, na velmi příjemnou komunikaci s Anne Applebaum (přestože se nám nepodařilo domluvit její osobní návštěvu Prahy) nebo na inspirativní setkání s Aleksanderem Kaczorowským, jedním z polských čechofilů a bývalým porotcem jedné z kategorií Novinářské ceny. Ale samozřejmě nejraději mám ten pocit, když skončí slavnostní večer při příležitosti předávání cen a ze mě spadne všechen stres a vidím všechny nominované a oceněné novináře a jejich kolegy z různých redakcí, kteří alespoň na chvíli hodí za hlavu všechny neshody nebo meziredakční řevnivost a dobře se baví. 

Co je naopak na práci koordinátora Novinářské ceny nejtěžší? 
V případě loňského ročníku bylo například velmi náročné sledovat neustále se měnící protiepidemická opatření, z nich plynoucí povinnosti a jejich naroubování na dramaturgii a scénář večera. Stejně tak jsme několikrát museli měnit termín samotného vyhlášení. Nicméně ve spolupráci s produkční divadelního a kulturního prostoru Jatka78, kde budeme letos již potřetí ceny předávat, jsme nakonec vše zvládli. Celkem složité také bylo operativně naplánovat a zkoordinovat zasedání všech dvanácti porot jednotlivých kategorií. V březnu ještě mnoho lidí neumělo tak dobře ovládat různé komunikační platformy, takže ty začátky byly opravdu krušné. Další věcí je samozřejmě to, jak zvládnout formálně zkontrolovat přijaté nominace (tuhle práci dělám já sám a musím zkontrolovat každý příspěvek) – do loňského ročníku jsme obdrželi téměř 600 příspěvků.

Jak bys ty uplynulé roky shrnul? Jak se za tu dobu podle tebe česká novinařina proměnila?
V obecné rovině jsme byli svědky oligarchizace české mediální scény. Tohle je problém, který se řeší celosvětově posledních několik let. V důsledku toho pak dochází k odchodům těch nejlepších a nejzkušenějších novinářů. Na druhou stranu to vedlo k založení několika nových redakcí, například Deníku N nebo k vytvoření vlastní zpravodajské redakce Seznam zprávy, z jejich řad už se nám také rekrutovalo několik vítězů Novinářské ceny. Dalším problémem je pak v českém případě politizace výběru členů Rad jednotlivých veřejnoprávních médií. Bohužel v přímém přenosu vidíme, jak je práce redaktorů ztěžována mnohdy velmi bizarními postavami napojenými na různé politické strany, které se snaží napadat jinak velmi kvalitní práci ČT, ČRo nebo ČTK. V neposlední řadě novináři v podstatě jakékoliv redakce musí čelit nedůvěře konzumentů mediálního obsahu a to především zásluhou masivního šíření nejrůznějších hoaxů a fake news na sociálních sítích. To musí být pro autory velmi frustrující a je velmi náročné tyto zprávy potom vyvracet. Zde bych pak rád viděl větší zapojení státu do boje proti dezinformacím. Nesmíme dopustit, aby se za názor vydávala i očividná a několikrát prokázaná lež. 

Jak podle tebe ovlivnila pandemie COVID-19 české mediální prostředí?
COVID-19 se stal majoritním tématem všech médií v roce 2020 a myslím, že nejinak tomu bude i v roce letošním. Zde se naplno ukázalo, že mnoho z nás – konzumentů zpráv, ale i samotných novinářů – není schopno správně interpretovat data a informace, které jsme k této nemoci dostávali. Novináři nebyli vždy schopni nám jasně a srozumitelně sdělit, jaký je skutečný stav věcí (což ale chápu – tohle pramenilo často ze zmatečných a nekoordinovaných prohlášení vlády) a bohužel někdy dostávaly prostor i osobnosti, které k tématu neměly moc co říct a zbytečně jitřily a zahlcovaly veřejnou debatu. Naopak názory relevantních odborníků často zapadly a nebyly dostatečně akcentovány a prezentovány. Na druhou stranu ale média (a to především ta menší a nezávislá) dokázala informovat i o jiných tématech, problémech a kauzách, které s covidem nezmizely, a to je důležité. Na celkové zhodnocení je ještě velmi brzo, ale sám jsem velmi zvědavý, jak s odstupem třeba pěti let budeme toto období hodnotit.

Co by podle tebe současnému stavu české mediální scény nejvíce prospělo?
Osobně se domnívám, že české mediální scéně by nejvíce prospěli mediálně gramotní konzumenti. Je důležité, aby věděli, jaký je proces vzniku zprávy, tedy jaká je práce novináře předtím, než nějakou zprávu zveřejní. Taky je podstatné, aby si čtenář nebo divák dokázal ověřit, z jakého zdroje zpráva pochází, a zda je tento zdroj informací důvěryhodný. Byl bych rád, kdyby se zprávy přijímaly hlavně z novin, rozhlasu nebo televize a ne ze sociálních sítí. A také kdyby tu stavovské organizace, ať už International Press Institute nebo Syndikát novinářů, plnily funkci advokátů a obránců svých kolegů, kdykoliv se stanou cíli verbálních útoků nejen ze strany vrcholných představitelů našeho státu. Poslední věc, kterou bych si přál, je, aby novináři měli čas na svou práci – tedy aby za každou cenu nereportovali o událostech či kauzách, ke kterým nemají dostatek relevantních informací.

Součástí Novinářské ceny je také cena pro regionální žurnalistiku, kterou si loni odnesl mladý novinář a aktivista Jakub Čech. V jaké kondici se podle tebe tato oblast aktuálně nachází?
Jsem rád, že Nadace OSF nezapomíná ani na regionální žurnalisty. Kdo jiný, než místní novinář, zná dokonale prostředí ve svém regionu? Zároveň se ale už několikrát ukázalo, jak se z lokální kauzy může stát kauza celonárodní. Vzpomeňme si na aféru kolem neexistující mluvčí exhejtmana Haška, na kterou prvně upozornil Lukáš Valášek, tenkrát ještě redaktor brněnské redakce MF Dnes. 

Právě byly spuštěny nominace na Novinářskou cenu 2020. Jakým způsobem může veřejnost nominovat novinářské příspěvky a jaký je následný postup? Kdy se dozvíme letošní vítěze?
Veřejnost může zasílat své nominace prostřednictvím registračního formuláře na webové stránce www.novinarskacena.cz. Je to velmi jednoduché a zabere to maximálně jednu minutu. Po uzavření nominačního systému pak procházím všechny došlé příspěvky a kontroluji, zda opravdu splňují všechny formální náležitosti tak, jak jsou definovány ve Statutu soutěže. Poté již předávám příspěvky porotcům jednotlivých kategorií (každá kategorie má 4-5 porotců z řad kulturního či akademického prostředí). Každý porotce poté vybere 10 příspěvků, které posune do dalšího kola. Tím tedy tedy máme určen shortlist toho nejlepšího, co porotci přečetli či naposlouchali, a mohou přistoupit k závěrečné a nejzajímavější fázi – rozhodnutí o vítězce či vítězi v dané kategorii. Porotci se obvykle scházejí osobně a nad vybranými příspěvky diskutují. Mnohdy jsou tyto debaty velmi živé a dynamické a je vždy zajímavé být přítomen u tohoto procesu, který vede ke společnému rozhodnutí o laureátovi či laureátce té které kategorie. Letošní vítěze Novinářské ceny se dozvíme 25. května 2021, kdy bychom rádi opět uspořádali slavností večer, na kterém budou předána ocenění (pokud nám to protiepidemická opatření a aktuální situace dovolí).

Autorka: Eliška Vidomus