Nemám vlastní příběh související s válkou, měla jsem to štěstí, že ve chvíli, kdy začala invaze, jsem byla v bezpečí. Pracovala jsem obklopená chápavými lidmi a v prostředí, které dokázalo rychle reagovat na vše, co se dělo. Jako většina Ukrajinců se po dobu delší než 8 měsíců každé ráno probouzím a přemýšlím, zda je s mými příbuznými a přáteli všechno v pořádku.

Už 237 dní čekám na zprávu od svého kamaráda a kolegy, aktivisty a dobrovolníka, který odmítl evakuaci z Mariupolu, protože chtěl dále pomáhat lidem z města pod nekompromisním útokem ruské armády. Od 17. března je jeho osud neznámý. Naděje však ve mně přetrvává a věřím, že jej někdy uvidím na videu mezi osvobozenými zajatci… 

Moje zkušenost s válkou je úplně jiná a často si říkám, že si po válce už nebudu rozumět se svými kolegy, přáteli a příbuznými, protože jsem tou zkušenosti neprošla společně s nimi. Mí kolegové z občanského sektoru ale říkají: „Khrysťo, ty máš svoji frontu tady a každý je na svém místě.“  A děkuji vám za příležitost být dnes s vámi a možnost říci něco málo o svých přátelích a partnerech z občanského sektoru, kteří statečně pomáhají a stojí při obraně Ukrajiny.

Ruská invaze na Ukrajinu nám ukázala sílu národní jednoty. Rozsáhlá válka představovala pro občanskou společnost nové výzvy, ale spolupráce a vzájemná podpora je dokázaly překonat. Třeba i během několika hodin sjednotit celé město a začít budovat obranná opevnění. Nasbírat desítky milionů na vojenské vybavení i za méně než jeden den. Postavit se společně nepříteli, jeho fyzickým a informačním útokům po celé zemi. Nepodléhat provokacím, které ještě před rokem dokázaly polarizovat společnost. To vše je o Ukrajincích a ukrajinské občanské společnosti.

Ukrajinská občanská společnost prokázala svou vyspělost jako „hlídací pes“ a je příkladem pilíře demokratického pokroku a integrace do Evropské unie. I přes extrémní tlak je občanská společnost klíčovou součástí válečného úsilí a stability Ukrajiny.

Pokusím se Vám shrnout hlavní trendy nevládních organizací od začátku války, které považuji za nejdůležitější:

• Velké neziskovky a nadace se připravovaly na válku, nejkvalitnější podporu byly schopny poskytovat organizace, které pomáhají na frontě od začátku rusko-ukrajinské války, tedy od roku 2014.
• Velká část známých lídrů občanské společností, expertů v oblastí advokacie a antikorupčních aktivistů se ocitla na frontě, kde slouží dodnes.
• Vznikly velké nadace, které poskytují podporu příslušníkům ozbrojených sil Ukrajiny. Nakupují zbraně a vybavení a pomáhají vybavit ukrajinské vojáky, poskytují také další výcviky, učí první pomoc, provoz dronů atd. Jde např. o Nadaci Sergije Prytuly a Come Back Alive. Tyto nadace mají vlastní vojenské analytiky a jsou schopni předpovídat vývoj na frontě a co bude potřeba.
• Lokální iniciativy a komunity jsou schopni reagovat okamžitě a podporovat potřeby konkrétního vojáka nebo jednotku.
• Práci všem ale komplikuje skutečnost, že zůstávají bez elektřiny a přichází zima, která s sebou přináší hrozbu úplného blackoutu.

Evropská podpora Ukrajině byla rekordně vysoká během osmi měsíců války s Ruskem. Vzhledem k ekonomickým potížím, zejména růstu cen energií, však začínáme slyšet výzvy ke snížení podpory Ukrajině. Je rozšířená mylná představa, že blahobyt údajně negativně ovlivňuje podpora Ukrajiny, a nikoliv ruská agrese. To se děje v současnosti v Česku a na Slovensku – polarizace společnosti kvůli postoji k podpoře Ukrajiny. Určitě nelze ignorovat část populace, která tuto podporu kritizuje, a je nutné je správně informovat a vyvracet dezinformaci.

Politická, ekonomická a vojenská pomoc zůstává pro Ukrajinu zásadní, zejména v souvislosti s přechodem ukrajinské armády do ofenzívy a intenzivním bombardováním kritické civilní infrastruktury Ruskem.

Proto musíme neustále dělat kroky, aby evropská společnost nadále projevovala podporu a solidaritu s Ukrajinou:

• Válka by neměla zmizet z pozornosti veřejnosti, proto by se mělo vyvíjet úsilí k tomu, aby přítomnost Ukrajiny v médiích zůstala vysoká.
• Musíme pořád vysvětlovat cíle Ruska. Zejména to, že agresor se záměrně snaží rozvrátit evropskou společnost. Napadá evropské domácnosti skrze ekonomické tlaky a jen marně skrývá svoje ambice, které sahají daleko za hranice Ukrajiny.
• My, Ukrajinci, a všichni, kdo se v pomoci Ukrajině angažujeme, musíme pořád vysílat signály, že pomoc každé Evropské země a každého jednotlivce má dopad. 

Česko Ukrajinci vnímají jako jednoho z největších přátel a partnerů. Vítězství Ukrajiny v této válce nakonec není jen o porážce Ruska. Jde o to, aby se Ukrajina stala úspěšnou a prosperující evropskou demokracií. A na této cestě bude potřebovat hodně podpory.

Dovolím si zopakovat známou frázi, kterou řekl ukrajinský prezident Zelenský, když v červnu promlouval k českému parlamentu: „Jsme s vámi, buďte s námi.“

Přepis projevu Khrystyny Verbytske při příležitosti setkání partnerů Nadace OSF ve Werichově vile dne 9. 11. 2022.

Khrystyna Verbytska nastoupila do Nadace OSF v dubnu roku 2020. Předtím pracovala přes tři roky v neziskovém sektoru na Ukrajině. Působila ve studentské neziskové organizaci jako fundraiserka a v International Renaissance Foundation na německo-ukrajinském projektu Kyiv Dialogue ve Lvově jako členka regionálního týmu, který podporoval lokální projekty. Od začátku ruské invaze se aktivně angažuje v pomoci Ukrajině.