Letos v červnu prezident podepsal novelu zákona o pedagogických pracovnících, která do vzdělávacího systému vnáší dlouho očekáváné změny. Oporu v legislativě mají nově provázející a uvádějící učitelé. Jak promění české školství a jaké kroky vedly k ukotvení jejich pozic? Na to jsme se ptali Anny Francové z organizace Učitel naživo a Jany Fryzelkové ze Začni učit!, které se podílely na advokační kampani s podporou expertek a expertů z Advokačního fóra Nadace OSF.

Letos na jaře Parlament schválil novelu zákona o pedagogických pracovnících, kterou v červnu podepsal i prezident. Co konkrétního se vám díky vaší advokační práci podařilo prosadit? 

Anna: Usilovali jsme o ukotvení provázejícího učitele a adaptačního období pro ty, kteří začínají učit. K tomu neodmyslitelně patří i pozice uvádějícího učitele, který právě během adaptačního období poskytuje začínajícím učitelům potřebnou oporu. Celá novela zákona obsahuje okolo 30 změn, my se ale primárně zaměřili na tyto body – a podepsaná novela je pokrývá, z čehož máme velkou radost.  

Ne vždy jsou součástí výsledné novely zákona všechna doporučení a představy lidí a organizací zapojených do advokační práce. Jak je tomu v tomto případě? Zažili jste chvíle, kdy jste museli udělat kompromis?

Jana: Od začátku jsme usilovali o to, aby pozice uvádějícího učitele byla v zákoně o pedagogických pracovnících nebo v jeho prováděcích předpisech stanovena komplexně. Ve výsledku je tam uvedena jednoduše a formálně. Původně jsme chtěli, aby mohl ve škole učit méně hodin a zároveň splňoval požadavek na kvalifikační studium. Ale kdyby zákon v této podobě prošel, okolo 8 500 učitelů by potřebovalo kvalifikaci, kterou si ze dne na den nemají kde dodělat. Naše požadavky jsme proto snížili s tím, že budeme dále prosazovat zavedení těchto změn s oporou v zákoně i v praxi. Víme, že před sebou máme další kroky a zároveň chápeme, proč to v současné novele chybí. Chceme, aby pozice uvádějícího učitele nebyla pouze formální, ale opravdu pomáhala tam, kde je to potřeba.    

Anna: Od začátku jsme k tomu přistupovali stejně. Aktuálně jsou v zákoně čistě definice zmíněných pozic, které samy o sobě nepřinesou systém podpory. Nám nejde jen o to, aby se legitimizovala samotná pozice, což je sice důležitým prvním krokem, ale musí se to především promítnout v praxi. Nejdříve jsme nad tím také takto uvažovali –⁠ čím víc konkrétní podpory těchto pozic se zasadí do zákona, tím větší bude šance, že to tak už zůstane a pomůže to změnám v praxi. 

Po diskuzích s Ministerstvem školství nám ale přišlo vhodné a systematické nejprve v zákoně ukotvit definici a přesné parametry podpory řešit na úrovni prováděcích předpisů. Zdůraznili jsme, že jen definice není cílový stav. Podporu provázejících učitelů a kvality praxí naštěstí zahrnulo Ministerstvo školství do reformy přípravy učitelů. Ta odstartovala na podzim roku 2021 ve spolupráci s fakultami, kde budoucí učitele připravují. Je to součástí robustnějšího systému, pro který je definice v zákoně odrazovým můstkem. 

Na jaký problém vaše advokační práce reagovala? Proč ve vzdělávacím systému potřebujeme pozice provázejícího a uvádějícího učitele?

Anna: Provázející učitel působí na základní, střední nebo mateřské škole, kde provází vysokoškolské studenty učitelství povinnou praxí. Nutno říct, že je to pozice časově náročná a vyžaduje specifické dovednosti. Pro představu, provázející učitel se se studenty připravuje na hodiny, je jim oporou ve výuce a všechno s nimi reflektuje. Díky tomu studenti praxi maximálně vytěží a hodně se naučí. 

Provázející učitel má klíčový vliv na kvalitu praxe a připravenost budoucích učitelů na výkon povolání. Na něj pak navazuje uvádějící učitel. Z dat víme, že nám stále chybí přibližně 6 000 učitelů a současná podoba studia zájemce o učitelství odrazuje. Předčasné odchody z profese pak nejvíce postihují právě začínající učitele. Kvalitní příprava a podpora v začátcích je proto nezbytná a může nám významně pomoci zájemce i nové učitele udržet. 

Jana: Je pravda, že až třetina učitelů uvažuje o odchodu hned v začátcích – v období do tří let od praxe. Začínající učitelé uvádí jako jeden z hlavních důvodů to, že mají pocit, že selhávají. Nedaří se jim naplňovat to, co si sami předsevzali, nezvládají kázeň se žáky a spoustu dalších věcí, se kterými by jim pomohl právě uvádějící učitel. Ten by měl být v roli mentora a neříkat jim – udělej to tak a tak. Naopak jim má pomoci najít si vlastní cestu, aby byli spokojeni se sebou i se svou prací.  

Na řadě škol uvádějící učitelé už fungují, ale bohužel je to většinou stylem – tady je třídnice, tady je kabinet, když něco budeš potřebovat, přijď. Často jim schází potřebné kompetence, nebo čas věnovat se začínajícím učitelům. Právě to by měla novela a ukotvení pozice v zákoně změnit. V praxi to znamená, že školy budou mít finance na odměny pro uvádějící učitele i na potřebné vzdělávání a růst. 

Jak aktuálně vypadají praxe vysokoškolských studentů? Propojuje systém vzdělávání budoucích učitelů dostatečně teorii s praxí? 

Anna: Dneska už najdeme spoustu ostrůvků dobré praxe. Jsou fakulty, které na tom staví, mnohé na to ale důraz nekladou. Uvádějící učitel dělá práci pro svou školu, poskytuje oporu dalším začínajícím učitelům. Proto je i v zájmu ředitele, aby ho podpořil. Provázející učitel, který s kvalitou praxí pomáhá, naopak náročně balancuje mezi dvěma rolemi. Na jednu stranu působí jako učitel na škole, kde je zaměstnaný, zároveň se ale podílí na vzdělávání budoucích učitelů a do určité míry pracuje pro fakultu. 

Historicky u nás praxe během studia učitelství není mnoho a problematická je hlavně kvalita. Samozřejmě se to posouvá dopředu a už víme, že dobrá praxe a její efektivní nastavení je stěžejní. Ministerstvo školství to zařadilo do reformy přípravy učitelů, takže teď s fakultami pracujeme na posílení praxí i role provázejících učitelů. K tomu ale potřebujeme ukotvení jejich pozice a systémovou podporu. 

V navrhované novele školského zákona je popsaný systém podpory, který Ministerstvo školství zamýšlí. Provázející učitel by podle ní dostal měsíční příplatek a také by se musel dále vzdělávat. Potřebuje totiž jiné kompetence než klasický učitel – neučí jen děti, ale dospělé studenty a k tomu musí mít reflektivní a mentorské kompetence a kompetence pro spolupráci. Pokud by byl více zatížen, tak by se mu snížila přímá pedagogická činnost. Posílila by se i spolupráce mezi provázejícími učiteli a pedagogy na vysoké škole. To jsou čtyři body, které patří do naší dlouhodobé advokační práce. 

Jaké konkrétní kroky jste podnikli v advokační kampani, aby došlo k prosazení novely zákona o pedagogických pracovnících? 

Jana: Pro nás bylo naprosto stěžejní, že jsme se propojili s Učitelem naživo, Učitelskou platformou a Otevřeno už v době, kdy se novela začala projednávat. Nejprve jsme podnikali vlastní advokační kroky, které se víc a víc synchronizovaly. Od chvíle, kdy jsme navázali spolupráci, byl náš hlas mnohem silnější a byli jsme relevantnější i pro klíčové hráče a politiky, než kdybychom pracovali samostatně. 

Jednali jsme s Ministerstvem školství a zároveň jsme společně s dalšími organizacemi v koalici projednávali odborná stanoviska, která jsme vydávali směrem k tisku i klíčovým hráčům z Poslanecké sněmovny či Senátu. Po celou dobu jsme se vzájemně koordinovali a současně lobbovali napřímo za jednotlivé organizace. Společně jsme usilovali o smysluplnou novelu, která v praxi slouží jako pevná opora – i přes kompromisy a ústupky.

Zmínily jste výhodu a sílu koalice. Vybavíte si konkrétní moment, kdy pro vás byla spolupráce a vzájemná podpora klíčová? 

Jana: Už jen to, že se více organizací dokáže spojit a bojovat za společnou věc, vysílá jasnou zprávu klíčovým hráčům, s nimiž jednáme. V našem případě to nebyla jen jedna organizace, ale rovnou čtyři – myslím, že to posílilo důvěru v naši advokační práci. 

Anna: Naši spolupráci také vnímám jako přínosnou. Vzájemně jsme se obohacovali know-how a rozšiřovali jsme sféry našeho působení. A co je hlavní, posílili jsme náš advokační hlas. Naše šance na vícero schůzek s ministrem školství by výrazně klesly, kdybychom pracovali zvlášť. Ať už šlo o společná stanoviska, tiskové zprávy nebo odborně zaměřené akce – to všechno pro mě byly silné momenty a milníky. 

Můžete více rozvést jednotlivé kroky ve vaší advokační kampani? 

Anna: Nejprve jsme si stanovili advokační strategii a vytvořili mapu klíčových hráčů. Komunikovali jsme s politiky a ministerskými úředníky a scházeli se s nimi. Zároveň jsme prováděli analýzy, vytvářeli informační materiály k prosazované problematice, vydávali už zmíněná odborná stanoviska a připomínkovali novelu. Byli jsme v kontaktu s novináři a naši činnost jsme vysvětlovali i na sociálních sítích. Pořádali jsme odborné akce, kde jsme představili naše klíčová témata. Spolupráce s partnery z nevládního sektoru byla hodně nápomocná. 

Jana: Ještě bych vypíchla, jak se nám osvědčila spolupráce na jednotlivých krocích. Rozhodně bych doporučila i dalším organizacím, aby si v advokační kampani našli někoho, kdo jim bude tematicky blízký. Takové spojenectví dvou či tří organizací vede k efektivnímu vyjednávání i vzájemné podpoře, která vždycky přijde vhod. Sdíleli jsme spolu informace, radili si a motivovali se – to nám pomohlo jít dál a nevzdat se. 

Anno, v Učiteli naživo se vám podařilo prosadit konkrétní pozměňovací návrh. Čeho se týkal a jak složitý proces to byl?

Anna: Ano, usilovali jsme o ukotvení pozice provázejícího učitele. Dostali jsme se ale do situace, kdy se ukázalo, že původní textace Ministerstva školství by z hlediska právního výkladu vylučovala podporu provázejících učitelů v případě studentů doplňujícího pedagogického studia. Musím dodat, že doplňující pedagogické studium, čili pedagogické minimum, je druhá významná kvalifikační cesta pro učitele – vedle klasického, zpravidla magisterského programu na vysoké škole. 

Až třetina všech budoucích učitelů získává přípravu právě skrze doplňující studium, a proto pro nás bylo stěžejní zajistit stejnou úroveň u obou kvalifikačních cest. Po řadě konzultací s Ministerstvem školství a poslanci došlo ke schválení pozměňovacího návrhu, na kterém jsme pracovali s podporou naší koalice. 

Když se podíváme na celou kampaň – které momenty jsou pro vás zásadní? 

Anna: Za úspěch považuji, že se nám podařilo prosadit ukotvení pozice provázejícího učitele už na úrovni vládního návrhu. Od začátku to byla mravenčí práce, začínali jsme na zelené louce. Klíčovým aktérům jsme museli vysvětlit celou problematiku – jak se to liší od pozice uvádějícího učitele a proč je to důležitý krok pro rozvoj českého školství. Když teď vidíme, jak politici a úředníci pojem provázející učitel běžně skloňují, hřeje nás to u srdce. 

Druhým zásadním mezníkem pro nás bylo předložení a schválení pozměňovacího návrhu. Díky tomu je podpora kompletní, na nikoho se nezapomnělo a v praxi to dává smysl. No, a na konec schválení celé novely v červnu. To považuji za slavnostní moment a zároveň základní kámen pro naši další práci.  

Těch významných kroků byla ale celá řada – za zmínku stojí společná tisková zpráva na podporu provázejících učitelů, kterou jsme vydali spolu s Ministerstvem školství, nebo taky uspořádání kulatého stolu na půdě Poslanecké sněmovny.  

Jana: Zažili jsme i situace, kdy jsme si mysleli, že se blížíme k cíli. Nakonec ale přišlo pozdržení. Někdy opozice prodlužovala jednání, a na hlasování ohledně tohoto zákona pak nezbyl čas. To byly vždycky krušné chvilky, které naštěstí vyvážila satisfakce z dílčích úspěchů. Psali nám pak třeba senátoři i poslanci s tím, že děkují za informace, a vyjádřili nám podporu. 

Co pro vás a váš tým bylo v této advokační kampani nejtěžší? 

Jana: Už jsem to naznačila – nejtěžší bylo to prodlužování a blokace z jiných stran. Náročné to měla i část týmu, která se věnuje komunikaci a spravuje sociální sítě. Tam zaznívaly reakce odpůrců novely. V momentě, kdy dochází k prodlevám a do toho se scházejí negativní komentáře, je těžké najít motivaci a pokračovat dál. Naštěstí máme celý advokační tým, kde se můžeme navzájem podpořit a společně i ty obtížné situace překonat. 

Anna: Pro mě byla náročná ta počáteční fáze, kdy jsme začínali úplně od nuly. Museli jsme se naučit, jak o celé problematice mluvit a jak to dobře vysvětlit, aby i nezasvěcení pochopili význam a potřebu pozice provázejícího učitele. Samotná advokační práce je běh na dlouhou trať, vyžaduje flexibilitu a schopnost rychle se přizpůsobit změnám v klíčových funkcích i názorech hlavních aktérů. Výsledky nejsou vidět hned a není lehké udržet si v každé situaci nadhled a optimismus.     

A co vás naopak nejvíce těšilo?

Anna: Mě nejvíce baví ta rozmanitost advokační práce, která vás zavede na pozoruhodná místa a setkáte se s množstvím inspirativních osobností. Dosažení našeho advokačního cíle jsme podporovali v mnoha rovinách, s pomocí různých nástrojů. Vyžadovalo to hodně osobních schůzek, analytickou i kreativní práci. Člověk si cestou vybrousí komunikační, marketingové i organizační dovednosti. Pohání mě dopředu smysl mé práce i vědomí, že sama přispívám k pozitivní změně systému. 

Jana: Jsem typ člověka, co ztrácí motivaci, když něco řeší po desáté. Byla jsem ale s lidmi, kteří se vzájemně podrželi, motivovali a neustále připomínali, proč to vlastně všechno děláme. To je k nezaplacení. 

Co vám tahle zkušenost dala? Naučily jste se během advokační kampaně něco nového?  

Jana: Pro naši organizaci to byla premiéra – advokační práci jsme si vyzkoušeli poprvé. Původně jsme se zaměřovali na přímou podporu, kterou jsme chtěli ukotvit v systému, ale nevěděli jsme jak. V tom pro nás byly klíčové konzultace právě s Advokačním fórem. Naučili jsme se pojmenovávat různé věci i situace, se kterými jsme předtím neměli žádnou zkušenost, a rozplánovat si jednotlivé kroky. Vznikl u nás celý advokační tým, který posiluje naši práci i celou organizaci. 

Anna: Naučila jsem se pracovat s advokační strategii i mapovat klíčové hráče, oslovovat je a jednat s nimi. Zjistila jsem, že se vyplatí investovat čas a energii do pečlivé přípravy. Pokročili jsme ve tvorbě advokačních materiálů, to pro nás byla velká výzva. Hlavní aktéři jsou většinou zaneprázdnění a potřebují dostat informace v jasné a stručné podobě. Dříve jsme chtěli předávat komplexní know-how o naší činnosti, ale časem jsme se naučili vybírat ta nejdůležitější data a využívat efektivní infografiku. 

Vyplatilo se nám i pořádání odborných akcí a propojení s dalšími osobnostmi ze vzdělávací sféry. Zároveň jsme klíčovým aktérům zprostředkovali autentický zážitek a vzali jsme je do našich programů napřímo. Zkušenost na vlastní kůži vydá za tisíc slov. Pokud začínáte s advokační prací, rozhodně bych doporučila spojit se třeba s Advokačním fórem a najít si parťáky, jako jsme to udělali my. 

Jakou roli ve vaší práci hrálo Advokační fórum a ve kterých chvílích vám tato spolupráce nejvíce pomohla? 

Anna: Spolu s týmem jsme si prošli různými workshopy, ale pro mě osobně byly nejpřínosnější individuální konzultace, šité na míru našim potřebám, které nám nabídlo právě Advokační fórum. Měli jsme dva konzultanty, takže jsme dostávali širší škálu rad a tipů, jak postupovat v konkrétních situacích. V naléhavých případech jsme se na ně mohli obrátit v online skupině a dostali jsme obratem zpětnou vazbu. Díky Advokačnímu fóru jsme položili pevné základy naší strategii a jednotlivé kroky jsme mohli realizovat s flexibilní podporou. 

Jana: V naší organizaci jsme odborníky na vzdělávání a Advokační fórum nám pomohlo s odborností v advokační práci, které jsme se předtím nevěnovali. Chyběly nám zkušenosti a nevěděli jsme, jak na to. Souhlasím s Annou, že individuální konzultace nám pomohly vytvořit si konkrétní plán a dojít k cíli, aniž bychom bloudili po slepých cestách a špatných odbočkách.