Migrace byla v posledním roce tématem číslo jedna v médiích, v diskuzích na sociálních sítích a ve veřejném prostoru obecně. Mluvilo se o “uprchlické krizi” stejně jako o krizi Evropské Unie. Nyní se zdá, že diskuze trochu utichá a my bychom se proto rádi zamysleli nad tím, co se vlastně stalo a co to pro nás znamená. Byla to skutečná “krizí”? Co můžeme udělat v ČR, abychom nemuseli přistupovat na extrémní opatření? A jak si poradit s tím, že stále extrémnější postoje (zavírání hranic, vyhošťování osob na základě náboženského vyznání) pronikají do veřejné diskuze a stávají se normou? Na tyhle a další otázky chceme nalézt odpověď v rámci projektu {jsme to my}, který na základě celoroční spolupráce s migračními neziskovými organizacemi, dobrovolníky i odborníky spouští Nadace OSF Praha.
Celkem přišlo loni do Evropy 1,046,599 uprchlíků, z toho tzv. Balkánskou trasou 857,363. Největší nápor uprchlíků zažili balkánské státy loni na podzim, především v říjnu. Od března se pak balkánská trasa postupně vylidňovala v důsledku uzavření dohody mezi Evropskou unií a Tureckem. Přesto, že osud této dohody je nyní nejistý, uprchlíci stále přicházejí i přes zavřené hranice, ve snaze utéct od neutichajících válečných konfliktů. Na maďarsko-srbské hranici nyní čeká několik tisíc lidí v naprosto nevyhovujících podmínkách – na pomoc už jim opět vyrazili i čeští dobrovolníci. Existuje ale dlouhodobé řešení, které bude respektovat, jak humanitární a lidsko-právní, tak i bezpečnostní aspekty situace?
Jak se situace v balkánských zemích dotkla České republiky? Prakticky jenom velmi málo – naším územím prošlo uprchlíků spíše v řádu stovek než tisícovek a navíc většina z nich skutečně jenom prošla. Díky opatřením Ministerstva vnitra strávila většina z nich několik týdnů v detencích a pak pokračovali dále do Německa nebo jiných států západní Evropy. I přesto, že se na našem území tedy reálně neodehrávalo nic tolik neobvyklého, dostalo se i těm několika málo uprchlíkům obrovské mediální pozornosti a vesměs negativní reakce ze strany veřejnosti i politiků. Podzim roku 2015 tak byl poznamenán i vzestupem xenofobních a islamofobních hnutí a osobností jako je Martin Konvička nebo Tomio Okamura a pronikáním extrémních postojů do mainstreamové politické diskuze.
V České republice se také zvedla nezvyklá vlna solidarity s uprchlíky – jenom během podzimu vyrazilo ve svém volném čase poskytovat humanitární pomoc na Balkán několik tisíc Čechů různého věku, pohlaví i povolání, na pomoc uprchlíkům propuštěným z detencí se pak zformovala „Iniciativa Hlavák“ čítající několik stovek členů.
Výsledkem událostí posledního roku je společnost rozdělená na několik zdánlivě nesmiřitelných táborů. V Nadaci OSF Praha už od září 2015 spolupracujeme s dobrovolníky, neziskovými organizacemi věnujícími se migraci i s odborníky a zástupci byznysu, které stejně jako nás pálí otázka – dokážeme všechny současné výzvy překonat tak, abychom zachovali to nejdůležitější – otevřenou, demokratickou a svobodnou společnost?
9. srpna jsme na informačním setkání pro novináře představili platformu {jsme to my}, která si klade za cíl umožnit racionální, fakty podloženou a nezaujatou diskuzi nejen o migraci, ale o všech dalších tématech, které tzv. uprchlická krize v české společnosti otevřela. Platforma je otevřená všem, kdo se chtějí na této diskuzi podílet bez ohledu na jejich názorové ukotvení.
Mezi aktivity platformy {jsme to my} patří:
- informační servis pro média
- webová a facebooková stránka sloužící jako online platforma pro diskuzi a sdílení informací
- pořádání diskuzí a veřejných debat v regionech
- informační a mediální kampaň, která se pokusí zodpovědět otázku, co to vlastně znamená, jsme to my?
Kontakt pro média:
Marie Heřmanová, marie.hermanova@osf.cz, 603206655
Více informací se dozvíte v presskitu.
