Když člověk rozhoduje o vlastním majetku či vlastních právech a povinnostech, cítí osobně důsledky svého rozhodnutí, a je tudíž automaticky vázán osobní odpovědností. Pokud však rozhoduje o majetku cizím, svěřeném, kde vzít jistotu, že s ním bude nakládat s péčí řádného hospodáře? Osobní odpovědnost je důležitým předpokladem každého kvalitního rozhodování, a proto bývá na správce majetku uvalena smluvně či přímo zákonem. Platí to alespoň pro soukromý majetek, ať už ve vlastnictví fyzických osob či obchodních společností. Při pohledu na nastavení odpovědnosti veřejných funkcionářů za rozhodování o veřejném majetku člověk spíše nabývá pocitu, že majitel (občan) svému správci bezmezně věří… Realita však ukazuje, že nakládání s veřejným majetkem není v České republice zdaleka takové, jaké by mělo být.

Publikace občanského sdružení Oživení upozorňuje na (ne)možnost vymáhat osobní odpovědnost veřejných představitelů za způsobené škody. Byla vydána s podporou Nadace OSF.