fbpx

Jan Böhm: Pokud neziskovka rezignuje na digitalizaci, připravuje se o obrovský dopad svojí práce

| Aktuality | Náš stát | naše data

Jsme přesvědčeni, že digitalizace může přinést výrazné zefektivnění i zpřehlednění práce neziskového sektoru. Proto v Nadaci OSF letos připravujeme druhý díl stand-upu Na stojáka: Neziskovky v digi světě, určený neziskovým organizacím. Cílem je ocenit nejlepší nápady a myšlenky občanského sektoru na webovou či mobilní aplikaci, návrhy na otevření datových sad a jejich využití nebo zajímavý podnět pro práci s již dostupnými daty. Prostě cokoliv, co zlepší život občanů v České republice – pomůže nám být lépe informovaní a více se zapojit do řešení věcí, které nás občany trápí. Jan Böhm, digitální stratég Lékařů bez hranic, v rozhovoru popisuje, proč si myslí, že je dobré, aby se neziskové organizace práce s daty a digitálními technologiemi nebály. Popisuje, jak zefektivnění digitální komunikace jednotlivým organizacím pomohlo, a jaké konkrétní dopady může mít, pokud se digitální nástroje využívají smysluplně a s jasným cílem.

Pracujete pro Lékaře bez hranic jako digitální stratég. Jaké segmenty digitální komunikace jsou pro Vaši práci klíčové a jak je využíváte? 

Starám se o podporu našich komunikačních týmů v zemích, kde působíme, a zajišťuji, aby efektivně využívaly digitální nástroje – obsah, reklamy a monitoring na sociálních sítích, WhatsApp a tvorbu kampaní, které slouží jako ochrana v případě, kdy někdo začne podrývat důvěru v to, co my děláme, nebo důvěru v naši nezávislost. Pak mám ještě specifické projekty, ve kterých se snažíme využívat analýzu sociálních sítí pro hledání influencerů a názorových vůdců v zemích, kde působíme – konkrétně se tímto tématem zabýváme hlavně v Iráku a v Nigerii.

Proč by měly neziskové organizace využívat digitální technologie? A jak?

Nenapadá mě žádný segment, který by nebyl digitální transformací dotčený. Myslím si, že klíčové je, aby se každá neziskovka, která chce něco dělat efektivně, zamyslela nad tím, kde jsou jejich lidi, jaké faktory je ovlivňují a jakým způsobem s nimi mohou vstoupit do komunikace. Základní pravidlo je, že pokud já nevstupuji do komunikace, nemám možnost ji ovlivnit. 

Co podle vás v českém neziskovém sektoru v tomto směru chybí a mělo by se na poli digitalizace více rozvíjet? 

Ve srovnání s tím, co vidím jinde, si myslím, že ČR je na tom relativně dobře. Máme tu hodně pokročilých platforem, jednotlivců, skupin a organizací (Česko.Digital, Nadace OSF a dalších), které se zabývají otevřenými daty a digitální složkou práce neziskovek. Jako největší současné riziko vnímám, jestli jsou neziskovky schopné tento potenciál vytěžit a něco s ním dělat. Otázka komunikace na Facebooku byla třeba před pár lety relativně triviální. Dalo se to řešit pár školeními a člověk získal nějaký základ a pak mohl jít metodou pokus-omyl. Dneska jsme úplně jinde. Úspěšnost komunikace na Facebooku závisí na úspěšnosti reklamy a schopnosti to dělat kvalitně a ne jednoduchým kliknutím na tlačítko „propagovat“. To samozřejmě vyžaduje čas, kapacitu a chápání těch mechanismů. A pokud to neziskovka vzdá, protože na to nemá kapacitu, tak se připravuje o obrovský dopad svojí práce.

Můžete k tomu uvést nějaký konkrétní příklad z vlastní praxe?

Na naší misi Myanmaru používáme facebookové reklamy. Dříve s tím tým na misi pracoval jen na základní bázi, klikl na tlačítko „propagovat“, dal na to omezený rozpočet a cílení reklamy neřešil. A letos tam přišla nová kolegyně a začala se více zabývat tím, jaký obsah pro sociální sítě tvořit a využívat cílení reklamy. A my jsme se stejným rozpočtem zasáhli desetkrát víc lidí, některé příspěvky zasáhly až milion lidí.

A to si pak člověk uvědomí, že když stráví půl hodiny děláním facebookového příspěvku a pak do toho nedá tu energii a peníze na propagaci, což nemusí být velké peníze, že to je, jako když děláte světovou architekturu na dětském pískovišti. Je to dost dobré, ale vlastně se o tom nikdo nedozví. Je potřeba investovat peníze i čas, aby se to dostalo někam dál. To je podle mě největší výzva pro občanský sektor v Česku: tím, jak je oblast digitální komunikace sofistikovaná a komplexní, tak hrozí, že to část organizací vzdá.

Co byste neziskovkám poradil? Těm, které neví, kudy do toho nebo si třeba ty přínosy digitalizace ani neuvědomují?

Jedna z věcí, co bych na jejich místě zkusil, by byla najít si experta z venku, se kterým bych začal trávit čas, bez ohledu na to, jestli mám přesně představu o tom, co by mi ta digitalizace měla přinést a na jakou oblast bych se měl zaměřit. Zkrátka nechat někoho nahlédnout pod pokličku toho, co dělám, a nechat si od něj poradit.

Na jaře jsme se v Nadaci OSF intenzívně zabývali dopady korona krize na neziskový sektor. Jakým způsobem by mohla podle vás digitalizace v současné situaci neziskovkám pomoci?

Myslím si, že ta situace přinesla samozřejmě hodně těžkostí – budoucnost financování některých organizací je třeba aktuálně dost bolestivé téma. Na druhou stranu se v tom objevuje i spousta nových možností, co se dá dělat. Konkrétní příklad u Lékařů bez hranic je téma zdravotní osvěty, což je součást naší práce. Osvěta v offline světě se děje tak, že máme zdravotní týmy a ty dělají akce ve vesnicích, kde působíme. Hrají divadla, písničky a vysvětlují lidem, jak se chránit před malárií, cholerou a jak se ty nemoci přenáší. Před dvěma lety jsme se pustili do osvěty online, což letos zažilo obrovský boom. Ten souvisí s tím, že nebylo možné se s těmi lidmi potkávat a v mnoha zemích nebylo možné akce dělat. To nám odhalilo nové příležitosti, kterým se věnovat, a nové možnosti, jak s těmi lidmi interagovat. Věnuje se tomu můj bývalý kolega z pražské kanceláře Jakub Hein.

Napadá vás nějaký další příklad vaší práce s digitálními nástroji během koronakrize?

Když letos v březnu došlo v Bruselu k lock downu, dělali jsme kampaň na Facebooku s cílem oslovit lidi, kteří žijí v Bruselu a nemluví francouzsky a vlámsky, ale arabsky, farsí a amharsky. Za pomoci kulturních mediátorů a rodilých mluvčí jsme tyto lidi oslovovali s tím, že jim můžeme pomoct, pokud mají nějaké otázky k aktuální situaci. A skutečně nám spousta cizinců žijících v Bruselu začala psát: „Tady se něco děje a my nevíme co, v televizi o tom něco říkají, vidíme, že se zavírají obchody, že na ulici nejsou lidi, ale potřebovali bychom vědět, jaká jsou opatření.“ A to je něco, k čemu jsme byli dotlačeni koronakrizí, ale je to i fantastická příležitost, jak se dostat k lidem, kteří by normálně nikam nepřišli a kteří jsou zavření doma.

V čem vidíte naopak limity digitalizace? Na co nestačí nebo kdy může být spíše kontraproduktivní?

Při přechodu na virtuální komunikaci je hodně náročné fungování týmů. Mluví se o tom, že jsou dva optimální modely, které můžou fungovat: jeden je, že jsou všichni na jednom místě, druhý je, že jsou všichni online. Ve druhém případě je důležité vymyslet, jak tým může udržovat nějakou týmovou soudržnost a extrémně náročná je otázka nástupu nových lidí. Ale nejhorší model, který existuje, je ten, kdy část týmu sedí společně v místnosti a část je virtuální. Protože potom je to takové dvourychlostní a těm, co jsou na dálku, tak vlastně ujíždí vlak a udržet efektivní spolupráci je extrémně těžké. 

Text: Eliška Vidomus


Nepromeškejte příležitost přihlásit se do našich soutěží! Deadline je v neděli 25. října 2020.